V prvních dvou částech jsme se věnovali hlavně zbraním a ukázali jsme si bohatý arzenál, použitelný proti mimozemským lodím. Třetí část je věnována krátkému pojednání o taktických možnostech útoku.
Taktické možnosti útoku na lodě
Pomalu se dostáváme k cíli celého snažení. Protože jde o zábavu, zdlouhavé pojednání o zbraních nebylo cílem, ale jen prostředkem. Prostředkem, jak ukázat, že trocha realističnosti nijak neubere na zábavě a zajímavosti bojových scén, ale právě naopak. Divák si mohl užít daleko více podívané, více lidského důvtipu a rozmanitosti.
Je mnoho variant, jak by vojáci – i bez zcela logického použití jaderných zbraní - naplánovali rozhodující a možná poslední útok na lodě, které se měli ocitnout po aplikaci viru bez štítů.
Věčná dilema útočníka
Každá útočná vojenská operace je krokem do neznáma, který mohou usnadnit co nejpřesnější zpravodajské informace a šablonovité chování protivníka. Kromě mnoha dalších otázek musí plánovači řešit dilema, jak útok načasovat a jak rozdělit své síly. „Vrhnout na protivníka všechny síly” může vypadat lákavě, ale často to je prakticky neproveditelné. Příliš velké množství přibližujících se vojsk (resp. letounů, střel), může protivníka předčasně upozornit, demaskovat velikost útoku a zcela zrušit jakýkoli moment překvapení. Naopak příliš málo nasazených sil v prvním překvapivém úderu může způsobit příliš malé škody a neusnadní tak útok hlavních sil. Klamné útoky mohou být užitečné, ale stejně tak mohou zvýšit pozornost protivníka.
Reakce na mnoho druhů ohrožení byla u mimozemských lodí neznámá. Jak se zachovají při přibližování se salvy balistických raket nebo střel s plochou dráhou letu? Jakou pozornost vyvolá vlna velkých bombardérů, směřující ve velké výšce k lodím? Jaké jsou dosahy jejich senzorů, jaké mají vědomosti o pozemských zbraních? Budou reagovat na ztrátu štítů jiným způsobem obrany?
Při prvních neúspěšných útocích bylo pozorováno, že lodě spoléhají na své nepřekonatelné štíty a přibližující se letouny nechávají klidně vystřelit. Letoun B-2, který odpálil střelu s jadernou hlavicí, lodě buď neregistrovaly, nebo mu nevěnovaly pozornost. Bylo ale možné na to spoléhat?
Proniknout, oklamat, převálcovat nebo opotřebovat?
Lze zjednodušeně říci, že existují čtyři základní varianty překonání obrany. Platí to nejen pro mimozemské lodě, ale i proti flotilám pozemských lodí resp. i protivzdušné obraně jako celku. Varianty si ukážeme v přehledné tabulce
Je zřejmě, že málokterá reálná operace představuje výhradně jeden výše uvedený typ, ale jejich kombinaci. Podobně by tomu bylo i při plánování útoku proti lodím. Uvedeme si tři (z mnoha možných) plánů útoku. Aby to nebylo příliš strohé, použijeme trochu poetičtější (i když možná hloupé) názvy. Při plánování si musíme být vědomi zkušeností, že o co sofistikovaněji vypadá komplikovaný plán na papíře, o to hůře se ho v chaosu boje podaří dodržet a tím více svazuje ruce velitelům při obvykle nutné improvizaci. Proto je potřeba zvolit kompromis vhodný mezi jednoduchostí a možností alespoň částečného oklamání protivníka.
Plán 1 - Zákeřný střelec
Plán č. 1 je založen na přesvědčení protivníka o dokonalosti jeho štítů a možnosti provést první úder z bezpečné vzdálenosti bez ohrožení vlastních sil. Útok je rozdělen do několika fází.
První fáze – synchronizovaný raketový úder
Cílem je dosáhnout (téměř) současný zásah velkého množství balistických raket a střel s plochou dráhou letu. Rozdílné typy raket mají rozdílnou rychlost, dolet, trajektorii letu a dobu letu. To sice poněkud komplikuje plánování, ale na druhé straně pomaleji se přibližující střely s plochou dráhou letu mohou odvést pozornost obrany od balistických raket. Naopak, náhlé odpálení balistických raket s jejich předvídatelnou trajektorií 3-10 minut před dopadem střel s plochou dráhou letu, může vyvolat u protivníka dojem, že právě balistické rakety jsou tím skutečným ohrožením a horizontálně se přibližující střely jsou jen klamné cíle.
Druhá fáze – ničení letounů
K poškozené lodi, rozdrážděné údery raket, se přiblíží z několika směrů skupiny stíhacích letounů. Pro další zmatení protivníka mohou před sestavou letět dálkové řízené vyřazené stíhačky jako návnady. Očekává se masové vypuštění letounů protivníkem vstříc útočné vlně. Letouny protivníka, také spoléhající především na štíty a pravděpodobně nevybavené žádnými systémy rušení PLŘS, by byly „přivítány” již z velké vzdálenosti střelami velkého a středního doletu (Phoenix, AMRAAM, R-77 atd.). Po sblížení je úkolem vlastních stíhacích letounů zavázat přeživší stroje protivníka bojem, aby se ulehčilo působení dalších jednotek.
Třetí fáze – palte podle uvážení
Zmatku boje okolo lodí by využily k průniku do palebné pozice ostatní letouny. Napřed zřejmě stíhací bombardéry, které by po vystřelení raket nebo odhozu pum mohly pomoci ve vzdušném boji a ochraně bombardérů. Skupiny bombardérů mohou být doplněny dálkové řízenými „kamikadze”. Chaos vzdušného boje mohou dále využít pozemní síly k opětovnému nabití nebo zaujetí palebných pozic a pokračovat v palbě na loď i s určitým rizikem zásahu vlastních letounů. Zatímco část stíhacích a stíhacích bombardovacích letounů pokračuje v boji co nejdéle a váže síly protivníka, jiné skupiny se zbaví munice co nejdříve a vracejí se co nejrychleji dotankovat a pro novou munici. Samozřejmostí jsou záložní síly stíhačů k vystřídání a doplnění ztrát, jako i krytí vracejících se letounů.
velký obrázek)
Plán 2 - Sladká kořist
Jak ukázal první boj, v reakci na napadení se letouny protivníka vyrojily jako rozzuřené včely ve velkém počtu. Plán č. 2 počítá s vylákáním protivníka několika zásahy a dostatečným počtem cílů, které bude pronásledovat a využití zmatku vzdušného boje pro další údery.
První fáze – past
Pro dosažení tohoto efektu předsunutá skupina, složená z velké části ze strojů bez osádky, napadne loď většinou raketami a bude unikat z dosahu vyrojených letounů protivníka. Tím se jednak ověří i vypnutí štítů a při pronásledování se protivník dostane do dosahu pozemních PLŘS a leteckých PLŘS dlouhého a středního dosahu následující skupiny letounů. Podobné útoky se mohou opakovat v různých časech z různých směrů a cílem je opět zavázat protivníka vzdušnými souboji.
Druhá fáze – zvýšení chaosu a raketový úder
Do zmatku, který nastal, začnou ve velkém počtu přilétat střely s plochou dráhou letu včetně klamných cílů, pronikat bojujícími letouny a zasahovat (pokud se podaří proletět) loď. Obrana protivníka bude bojovat proti nové hrozbě a do toho udeří hromadným úderem balistické rakety
Třetí fáze – palte podle uvážení
Už dostatečně chaotickou situaci mohou stejně jako v předchozím plánu využít ostatní síly k útoku až do zničení lodi.
velký obrázek)
Plán 3 – Tichý přelet nad kukaččím hnízdem
Nevšímavá reakce lodí a spoléhaní se na šíty mohou vést ještě k dalšímu plánu. Skupinky letounů, pohybujících se vysoko nad lodí a v kurzu těsně míjejícím loď, nemusí vyvolat žádnou protiakci. Dokonce několik prvních letounů může proletět bez jakýchkoliv akcí a tím přesvědčit protivníka o neškodnosti tohoto počínání. Naopak další z nich – bombardéry – po drobné úpravě kurzu „upustí” těžké pumy a dálkové řízené dopravní letouny, napěchované výbušninou, se střemhlav spustí na loď. Při troše štěstí tak může být protivníku doručeno několik stovek tun nálože dříve, než stihne podniknout protiakci.
Pro zvýšení zmatku je možné následně poslat pár desítek klamných střel s plochou dráhou letu a na letouny zaměstnané jejich likvidací pak poslat stíhací letouny. Další vlny útoku lze kombinovat podle předchozích příkladů.
Dokončení přístě - popis hypotetické závěrečné bitvy
