Jen hloupý stát se něčeho obává a nepřipravuje se

Obáváme se všeho možného včetně migrační vlny. Vidíme, jak přečíslení policisté v zahraničí zcela logicky nezvládají nápor. Vidíme občany ponechané zcela bez ochrany před davy. A co děláme my? Jsme snad připraveni?

Jestli se někdo něčeho obává, zcela logicky se na daný problém připravuje. Pokud se nepřipravuje, tak je buď blázen nebo hlupák.

Připravit se například na možný nápor migrantů přitom není žádná věda. Hlavní zásadou všech policejních a vojenských operací je pokud možno zajistit převahu. Stát s miliony obyvatel přece není stočlenný kmen z doby kamenné. V dávné i nedávné minulosti naši předkové dokázali postavit desetitisícové i stotisícové oddíly a vybavit je do opravdového boje. Dokázali postavit oddíly dobrovolníků, odvedenců, žoldáků, koho jen chcete.

Policisté i vojáci dnes musí mít noční můry z toho, že v kritickém případě budou muset použít automatické zbraně proti neozbrojenému davu, protože jinak se převaha 1:10 a nedej bože 1:100 zvládnout nedá. Jestli vůbec.

Naopak, stojí-li proti početnému davu stejný nebo dokonce větší počet mužů ozbrojených třeba jen štíty a obušky, je potřeba daleko menšího násilí. Je podstatně větší naděje, že čelem k převaze i agresivnější jedinci zkrotnou a žádné násilí nebude potřeba. Díky ochraně a převaze vlastních sil pak ostatní pracovníci jako zdravotníci, sociální a humanitární pracovníci, řidiči, úředníci mohou pracovat v podstatně důstojnějších podmínkách a efektivněji. Nemluvě o tom, že i jejich počty budou doplněny o záložníky. Nemalá část mužstva potom může i odložit štíty a obušky a pomáhat humanitárním směrem.

Díky kontrole nad situací může být kultivovaně organizována  pomoc a přesun do připravených táborů, kde je o uprchlíky chránící holé životy své rodiny, důstojně postaráno a řešena jejich budoucnost. Ostatní, kteří by snad měli jiné úmysly, se dostanou do početní i taktické nevýhody a budou rychle obklíčeni. Rozhodně neutečou.

Aby mi někteří nedávali do úst, co neříkám - nevolám po násilí, hlavně ne po zbytečném násilí. Násilí je ale na spadnutí, pokud se necháme jako úplní hlupáci přečíslit. Násilí je na spadnutí, pokud neukážeme ochotu postavit problému dostatečně početnou sílu.

Kolik je jedno procento z milionu lidí? Deset tisíc. Myslíte, že nenajdeme jednoho člověka za sta, který by byl ochoten nechat se vycvičit a byl v záloze pro různé situace, definované smlouvou? Je podstatný rozdíl poslat na práci s "denní dávkou" 3000 migrantů jen pět set policistů nebo pět tisíc i se záložníky. Síla vyvolává respekt a pomáhá řešit problémy bez nutnosti krveprolévání.

Neplačme předem kolik to bude stát peněz. Jestli mnohamilionový stát "nemá" na to, aby nasadil v rámci svého území nebo nedaleko od něj 10 tisíc záložníků nebo dobrovolníků třeba i na celý rok, tak to můžeme zavřít a poslední může zhasnout.

Jestliže problém zatím "nedošel" až k nám, měli bychom děkovat osudu a využít čas maximálně k přípravě.

Proto si položme zásadní otázky.

Cvičíme již dobrovolníky a záložníky v dostatečném počtu? Chystáme pro ně vybavení? Cvičíme stovky zdravotníků? Máme již nachystané velkokapacitní tábory daleko od civilizace, nebo alespoň prostory pro ně, ze kterých se bude špatně utíkat? Máme připravené trasy přesunu, smluvní dopravce atd.? Máme připravené zásoby a vybavení pro masové ubytování uprchlíků?

Kdyby pak místo neozbrojených uprchlíků přišli maskovaní bojovníci na pickupech s kulometem, jak je bude zadržovat naše malá armáda v podstatě bez záloh?  Už jsme začali cvičit opravdové vojenské zálohy a uvažovat, čím je vyzbrojíme? Staré Sa-58 ze skladů zjevně stačit nebudou, že ne? Jestli nás požádá o pomoc například Maďarsko, Slovensko nebo Rakousko, ať už kvůli uprchlíkům nebo jiné invazi , co jim pošleme? To, čeho máme sami málo? Není přece jen lepší mít připravené zálohy a v případě potřeby získat vděk sousedů?

Jestli se stát nepřipravuje, potom jde o naivitu, hloupost nebo zradu.  Co jiného zbývá obyvatelům než začít organizovat svou vlastní domobranu?  Jakou mají jinou logickou volbu, když je policie ani armáda s omezenými počty nedokážou chránit ani v současných podmínkách?

Dějiny jsou plné neuvěřitelných až tragikomických případů nepřipravenosti. Nemusíme být další v řadě.  Dá se dělat více, než čekat se založenýma rukama "až přijdou".

Dodatek. Připravit se na nápor uprchlíků nebo a pomoc sousedním zemím je pochopitelně jen reakce na situaci, ne její řešení. Ale to je téma na jiný článek.