Téma nedělního (svátečního) prodeje je čas od času vytaženo jako pomyslný králík z klobouku. Nějaký čas pak probíhají vášnivé debaty v médiích i na internetových diskusních stránkách. Není ale skutečný problém někde úplně jinde?
V dalším textu budu používat termín "nedělní prodej" pro neděli i státní svátky.
Nemusíme si nic namlouvat. Převážná většina pracujících se těší, až v pátek ukončí pracovní týden a zahájí víkend. Je smutnou pravdou, že nemálo lidí tuto možnost nemá. Reálně řečeno ani mít nemůže. Svět se nemůže zastavit ani v neděli, ani o největších svátcích. Dokud nebude hypoteticky vše - a teď myslím úplně vše - 100 procentně robotizováno, vždy bude existovat alespoň několik lidí, kteří budou muset pracovat i ve dnech volna.
Zavřením velkých obchodů v neděli umožníme jejich zaměstnancům trávit v neděli s rodinou (a případně jít do kostela, proč ne). Mají přece „právo na neděli“. To je pěkné, ale trochu pokrytecké. Nemají snad stejné „právo na neděli“zaměstnanci malých obchodů, čerpacích stanic, rekreačních zařízení, plováren, železnic, letišť, řidiči autobusů, lékaři, záchranáři, hasiči, policisté, zaměstnanci nepřetržitých provozů a mnoho dalších? Mají.
Mnozí namítnou, že výše uvedení dostanou za neděli volno v jiný den, dostanou příplatky a nepracují každou neděli. To je pravda – přesně tyto kompenzace přece mají mít také zaměstnanci velkých obchodních řetězců. Zákoník práce poměrně jasně definuje pracovní dobu a případné kompenzace. Mají je doopravdy?
Podívejme se na věc z druhé strany barikády. Pro člověka, který celý od pondělka do pátku (někdy i v soboru) pracuje do večer, v sobotu má plno práce doma, existuje úplně legitimní potřeba jít si v neděli bez časového stresu pohodlně nakoupit, oběhnout si v klidu obchody. Stejně legitimní, jako jít do kostela, do divadla, do kina, na koncert, na hory, na chalupu, sportovat a prostě cokoliv, co patří k pasivnímu nebo aktivnímu odpočinku.
Přidejme ještě jeden pohled. Existuje rozumný důvod, aby byly některé obchody (například prodejny elektra, nábytku, sportovních potřeb, kuchyňských potřeb a další) otevřeny během největších svátků? Pravděpodobně ne. Několik dní do roka se dokonce obejdeme i bez většiny obchodů se základními potravinami a jiným těžko postradatelným zbožím. Znamená to, že během největších svátků mohou být zavřeny nejen velké, ale také malé prodejny. Mnoho z nich tak činí již teď, bez nutnosti změny v zákonech. Jestliže se chceme tvářit spravedlivě, zavřeme opravdu vše s výjimkou konkrétně definovaných pohotovostních služeb v regionu.
V čem je teda problém? V tom, že jsou řetězce v neděli otevřeny? Rozhodně ne. Samotný fakt otevření obchodu přece neznamená, že tam musí být po celou dobu právě tento jeden zaměstnanec. Ani v nemocnici není 24 hodin denně a 365 dnů v roce stejný lékař, jak známo.
Problém hledejme pod povrchem
Přirozenou a někdy do absurdna vedenou snahou firem je ušetřit náklady. Cenový boj není legrace a když se radujeme z nákupu za nižší cenu, nejednou si vlastně kálíme do vlastního hnízda. Podstatné je, jakým způsobem bylo nižší ceny dosaženo.
Týdenní pracovní doba 40 hodin, placené dovolené i nedělní kompenzace ovlivňují počet zaměstnanců a náklady. Pro snížení těchto nákladů některé firmy zneužívají různé „finty“.
Využívá se možnost přesčasů do krajnosti, někdy i nad ní. Základní plat může být nastaven tak nízko, že teprve s příplatky dosáhne nějaké snesitelnější hodnoty. Volno se kouskuje, dává se po částech a pouze ve dnech, který vyhovují zaměstnavateli. Zaměstnanec třeba nikdy plné 2 týdny nedostane.
Existuje nechvalně proslulý způsob, jak donutit zaměstnance fakticky nevyužívat zákonnou dovolenou, "P-ček", "OČR" a dalších výhod definovaných v zákoníku práce. Základní plat se nastaví velmi nízký a podstatnou část výplaty tvoří "odměna". Potom už je vše jednoduché. Chceš dovolenou 2 týdny, vezmeš si "Péčko"? Klidně, pak se ale můžeš rozloučit s "odměnou". Měsíc nebo i více pracuješ za něco blízkého k minimální mzdě.
Nezačněte prosím mudrovat, proč lidé pracují v takových firmách. Ne každá má to štěstí, že má profesi, která je žádaná na trhu a bydlí v regionu s nízkou nezaměstnaností. Ne každý má žaludek trávit život na úřadě práce a málokdo má bohatého partnera nebo rodiče. Mnoho lidí musí brát, co je.
Vedlejší efekty zákazu nedělního prodeje
Nejde o život. Člověk je tvor přizpůsobivý a v minulosti musel přežít podstatně horší problémy, než zavřené hypermarkety v neděli. Na druhé straně, pořekadlo "sytý hladovému nevěří" platí i v přeneseném významu.
Pro nás šťastnější (zde patří i autor) žijící ve krajském městě, pracující jen od pondělka do pátku u slušného zaměstnavatele, není problém odskočit si do velkého obchodu kdykoliv přes týden po práci, dokonce i během polední pauzy nebo využít celou sobotu. Pro "velkoměstského" člověka mohou v neděli zavřít třeba všechny obchody včetně nejmenších. Dokonce i benzínové pumpy, pokud si zrovna neveze svůj ctěný zadek dále než nějakých 500 kilometrů.
My lidé v krajských městech často zapomínáme, že i za městem žijí lidé. Že někdo nemá nejbližší Horbach 5 minut autem, ale třeba 50 kilometrů často po špatných silnicích. Přidejme k tomu pracovní dobu právě těch, kteří pracují často i v sobotu, například v malém obchodu nebo restauraci v malém městečku nebo na vesnici. Případně souží skoro celou sobotu v nemocnici a přes týden to do města stihle jen tak tak. Takových případů si můžeme představit mnoho, pokud se přeneseme přes naše zhýčkané velkoměstské myšlení.
Neděle je pro tyto lidi často jedinou reálnou možností, kdy si zajedou do města nejen za kulturou, ale kdy mohou udělat to, co velkoměstské pupky mohou provádět pomalu každý den. T.j. v klidu se motat po obchodních řetězcích a nakupovat.
Dostaneme se k tomu, že jsme zákazem nedělního prodeje výrazně nepomohli žádnému velkému procentu lidí - tisíce lidí dále "radostně" v neděli pracují. Jen jsme ještě ublížili těm, kdo nebydlí ve velkých městech případně nemají "standardní" pracovní dobu pondělí až pátek. Ano, je to velmi křesťanské vůči lidem na vesnicích, kteří jsou často největší oporou církve.
O případných ekonomických efektech nemusím hovořit. Nejsou dramatické, ale přece jen mohou být nepříjemné. Například pro studenty - brigádníky. Při určitém přemýšlení pravděpodobně najdete další negativní vedlejší efekty.
Jaké jsou skutečné problémy zaměstnanců?
Zaměstnanci obchodu a služeb všeobecně (zdaleka nejen velkých řetězců) mají rozhodně větší problémy než je nedělní prodej. Mezi první z nich patří samozřejmě mzda, která často nebývá příliš (pozitivně) motivující.
Dalším problémem je práce pod tlakem, hmotná zodpovědnost, přenášení problémů, které vyrobí management a spadnou podle zákona padajícího ... (předmětu) na zaměstnance v první linii, chování některých zákazníků a pracovní doba, která zvláště matkám s dětmi nepříjemně ovlivňuje jejich rodinný život.
Pracovní doba. Tím se dostáváme k podstatě. Zřejmě každý, kdo je pracovat do provozů fungujících přes volné dny, považuje za logické, že na něho vyjdou směny přes víkend, neděle a svátky. V rozumné míře to dokáže akceptovat. Znám nejméně několik lidí pracujících na směny, kteří si pochvalují možnost mít volno přes pracovní den.
Podstatné je množství. Kolik má člověk volných víkendů do měsíce, do roka? A když už ne víkend, má možnost mít dva nepřerušené dny volna po sobě? Opravdu dostane 2 týdny dovolené v celku, bez negativního vlivu na výplatu? Může si i zbývající dovolenou vybrat jinak než že dostane příkazem jeden den (nebo dokonce půl den) uprostřed týdne? (Říká se tomu "čerpání dovolené"). Může v případě opravdové potřeby využít alespoň pár "Péček" bez krácení reálné mzdy?
Při pohledu na výše uvedené problémy si uvědomujeme jednu nepříjemnou věc. Mají zaměstnanci těch preferovaných, roztomilých, "lidských" malých obchodů a služeb, které mohou mít v neděli otevřeno - opravdu více výše uvedeného volna než zaměstnanci velkých řetězců? Nemyslím si to a kéž bych se mýlil.
Omezit nedělní prodej není řešením
Vidíme, že omezením nedělního prodeje problémy tisíců nešťastných zaměstnanců nevyřešíme. Ba naopak.
Kde je řešení? Není jednoduché. Zákonodárci by měli zaměstnat šedou kůru mozkovou a hledat prostředky, jak donutit, přesvědčit, nebo motivovat zaměstnavatele všech celoročně fungujících provozů (včetně zdravotnictví), aby zajistili svým zaměstnancům přiměřené volno a odpočinek od práce, například:
- v intervalu 30 dní alespoň 2krát dva volné dny za sebou, z toho minimálně jeden víkend.
- maximálně 6 pracovních dní za sebou při 8 hodinové pracovní době, maximálně 7 při je-li alespoň jeden pracovní den jen čtyřhodinový.
- polovinu volných státem uznaných svátků do roka s vhodným střídáním při delším pracovním poměru (například každý druhý rok volné vánoční svátky)
- 2 týdny nepřerušené dovolené + 2x ročně minimálně 3 dny nepřerušené dovolené
- reálnou možnost využít placené volno pro návštěvu lékaře, doprovodu nebo ošetřování člena rodiny bez vlivu na mzdu (kolik má být takových dnů, je otázka na diskusi).
To není socialismus. To je slušnost a úcta zaměstnavatele vůči zaměstnanci. Mnoho firem a dokonce také soukromých nemá žádný problém výše uvedené dodržet již dnes, bez dodatečného tlaku státu.
Pokud by při dodržení uvedených pravidel bylo pro majitele prodejnu jednodušší a levnější prodejnu raději v neděli zavřít, než zaměstnat dodatečné pracovní síly, bude to jeho volba.
Na závěr této krátké filozofické úvahy bych tímto rád zdvořile požádal aktivisty, bojující proti strašáku nedělního prodeje, aby neplýtvali energií na nepodstatné věci, ale obrátili svou energii na skutečné problémy zaměstnanců celoročně fungujících provozů.
