Tak jsem nějaký čas věnoval studiu ekonomických a statistických dat. A dopočítal jsem se k závěru, že od vstupu ČR do Evropské Unie bylo do zahraničí odvedeno globálními společnostmi na ziscích, dividentách a všelijakých finančních přesunech přes 14 bilionů korun. A zároveň bylo občany a firmami České republiky posláno do zahraničí (nemluvím o zahraničních investicích) do různých daňových ráků dalších 6 bilionů korunek českých.
20 bilionů, to je něco přes čtyři roky práce na HDP.
Zadluženost státu již přesáhla polovinu ročního HDP, tedy přes 2 biliony korun. A stoupá. A stoupá.
Grafy růstu zadluženosti vyjadřují jednoznačnou spojitost se vstupem České republiky do EU a s využíváním bruselského systému dotací.
Nemohu se ubránit dojmu, že i kdyby naše ekonomika a HDP rostlo každoročně alespoň o tři procenta, že by bylo možné brzdit tento nastavený vývoj do rozumných hranic. Ty tři procenta potencionálního růstu, to je totiž zhruba 80 miliard. To i důchodový schodek je větší.
Systém ekonomiky EU funguje totiž pouze na základě rozšiřování o další a další země. A musí se jednat o země chudé, bez významné sociální a zaměstnavatelské sítě.
Ukrajina bez území Novoruska už není pro Brusel tak "významná". Ani s ekonomického, ani s geopolitického hlediska.
Název Novorusko a označovat obyvatele této oblasti za Novorusy je nutné. Nová Rus existovala jako součást carského Ruska až do roku 1918. Pak pouze na pár měsíců o tuto oblast tehdejší Petrohrad přišel jen díky světové válce a bolševické revoluci. Novorusové tedy existovali vždy...
Ale to dnes není pro EU zase až tak důležité. Na rozdíl od Moskvy.
Nicméně to jsem trochu odbočil.
Důležitější je představit si dnešní vývoj ukrajinské krize.
Představa, že Rusko se území Nové Rusi politicky a ekonomicky vzdá, je diplomaticky absolutně nesmyslná. Nevzdá se jí. Tomu žádné sankce nepomohou. Naopak, přístup k řešení dnešní občanské války na Donbase se ještě zostří.
Brusel, politici jednotlivých členských států EU a i Kyjev s Porošenkem v čele zároveň nemohou přiznat, že politika Západu spěje k vlastním interním velkým problémům.
Proto Barroso maoisticky provolává, že Rusko musí vidět evropskou rozhodnost.
Jakou rozhodnost je možné vidět, když každý občan malé České republiky má na krku složenku na skoro 200.000,- Kč? Když ekonomika neroste ani o ta tři procenta? Další když si může každý čtenář přidat sám. Je jich docela dost.
Porošenku má ve svém prohlášení, že se dospělo za bod zlomu, velikou pravdu.
Reformy, o kterých se v Evropě již několik let jen mluví, sestupnou tendenci globální západní ekonomiku založenou na spotřebě vyřešit nemohou.
Počítejme tedy s tím, že další ekonomické sankce vůči Rusku budou. A to, že český premiér Sobotka "honí vodu" se zvažováním jejich odmítnutí, to je jen sociálnědemokratický styl politiky.
Udělat to nemůže. Ani nechce.
On jen přemýšlí, jak budoucí starosti obyvatel "vysvětlí".
Jinak řešení nenabízím. Já tuto situaci nezavinil a opravdu nevím, jak z ní ven.....
