a učitelé by měli docházet do objektu pouze z důvodu zajištění výuky. Všechny ostatní činnosti těchto dětí by měly být vykonávány pod kontrolou ozbrojeného příslušníka vězeňské správy. Jiné řešení než nedemokratický polovojenský dril neexistuje. Samotní učitelé a vychovatelé jsou proti násilí v tomto systému dnes absolutně bezmocní.
Udržet v ústavech čtrnácti a patnáctileté "děti", kde nemají okna ani v přízemí mříže, kde noční směny slouží "civilní" a slušní vychovatelé, je zhola nemožné.
Jedním z důvodů pro takovou organizační změnu je bezesporu napadení vychovatele a vychovatelky v ústavu pro tyto problémové děti v Králíkách. Muž byl bodnut šroubovákem do krku a vychovatelka zmlácena a zkopána.
Tento případ nese sice pár nejasností, nicméně změnit přístup k chovancům na mnohem tvrdší dril je velmi žádoucí. Tyto "děti" pocházejí většinou z prostředí, kde vstřícný přístup je považován za slabost. A slabost protivníka je nutné vždy využít.
Systém ministerstva školství není na tyto jedince nijak připraven. Příkladem toho jsou i rozdílně podávané informace o tomto případu.
Zkopaná vychovatelka tvrdí, že s útočníky dříve žádné problémy nebyly. Právník ústavu předtím ale sdělil, že ten starší byl v nedávné minulosti půl roku na útěku...
Vychovatel utrpěl zásah šroubovákem do krku, jen tři centimetry od tepny. Léčí se už patnáctý den. Doktorka ze záchranky, která na místo dorazila, sdělila, že ošetřovala "centimetrovou" ranku na krku...
Ministr školství Chládek ale hned slibuje peníze a změny.
Problémové děti jsou dnes v mnoha případech agresivnější a krutější než dospělí jedinci. Ony ještě nedokáží plně rozpoznat míru své nebezpečnosti. Dospělí je tedy z principu trochu podceňují.
Navrhuji proto co nejrychleji všechny tyto pasťáky, diagnosťáky, polepšovny či jak se těmto dětským ústavům říká, převést pod zodpovědnost ministerstva vnitra.
Začlenit je do systému vězeňské služby. S pevným výchovným řádem. Hodinu po hodině organizovaným celým dnem. A klidně obnovit i tělesné tresty.
Pseudohumanismus není řešení. K cukru bič nerozlučně patří.
Tímto způsobem jsou tak vychováváni státem jen budoucí nepřizpůsobiví. Jasní adepti na budoucí život strávený po kriminálech.
Je to běh na dlouhou trať, chápu. Ale heslo "ohýbat proutek, dokud je zelený" by mělo platit při výchově každého mladého jedince.
I při riziku, že se někdy nějaký ten proutek zlomí...
