Evropská Unie má plná ústa lidských práv. Nicméně lidská práva imigrantů mají v jejím rozhodování o dost větší význam než lidská práva samotných "kmenových zaměstnanců". Z tohoto důvodu se mohou v Bruselu dít i takové excesy, nad kterými zůstává rozum kolikrát stát úplně stranou. Jedním z posledních důkazů těchto šíleností je vydírání Švýcarska za "nepovedené" referendum o imigračních kvótách.
Nevím, jak může zavedení imigračních kvót ve Švýcarsku ohrozit šťastnou a radostnou budoucnost Evropy. Především, když by bylo vzato v úvahu, že nikdo ještě vůbec nestanovil výši těchto kvót.
Ve Švýcarsku hlasovalo v referendu 50,3% občanů pro zavedení imigračních kvót. Z 50% zůčastněných. Matematicky se tedy kladně vyjádřil milión a tři čtvrtě lidí ze sedmi miliónů švýcarských voličů. Mezi námi děvčaty, je to stejný poměr, jako když Barossa pošle do Bruselu 20% z osmi miliónů voličů portugalských. A to už je pořádné sci-fi...
Jenže na to se ale nehraje. Hraje se o to, že Švýcaři si dovolili svým hlasováním protestovat proti multikulturní politice Bruselu.
Brusel nevidí ghetto Neukolln v Berlíně, kde žije v chátrajících činžácích přes deset tisíc Rumunů a Bulharů. Brusel nevidí gangy žebrajících a kradoucích občanů východních států Unie. Zavírá oči před budoucími ohnisky sociálních nepokojů. Barossovi je toto úplně jedno. On se rozhodl dát Švýcarům za jejich bojkot pořádně za vyučenou.
A tak se začíná vyhrožovat.
Bern oznámil, že nemůže podepsat dohodu o volném pohybu osob s Chorvaty. S těmi Chorvaty, které před dvaceti lety po desetitisících, jako jeden z mála, v době jugoslávské občanské války, přijímal bez jakýchkoliv problémů. A nikdo ze Švýcarů tehdy neprotestoval. Zachraňovali Chorvaty před válečnými útrapami, před skoro jistou smrtí z rukou islamistických obyvatel tehdejší Jugoslávie.
Já v té době pracoval ve švýcarské firmě, vím, o čem mluvím. Jen tato firma v druhé polovině devadesátých let zaměstnala ve Švýcarsku stovky chorvatských uprchlíků.
Akorát že se jednalo o válečné uprchlíky a ne o běžence za sociálními dávkami...
Dnes Evropská Unie oznámila, že pozastavuje Švýcarsku miliardové výzkumné projekty. Že švýcarským studentům pozastavuje účast v evropském studijním výměnném programu Erasmus plus.
Jako třešničkou na dortu byl zmíněn přístup švýcarského zboží na eurotrh. Jen do jižního Německa prý Švýcaři vyvážejí tolik zboží jako do Spojených států!
Evropská Unie nejen že Švýcary kvůli imigrantům vydírá. Ona na ně chce za jedno referendum, které EU nijak neohrožuje, uvalit výzkumné, studijní a ekonomické embargo!
Z osobních zkušeností jsem ve svém profesním životě vždy vycházel nejlépe právě se Švýcary. Kam se hrabou frantíci nebo Němci. Dokonce se mi i jednou ve vlaku z Curychu do Sevelenu stalo, že jsem byl během přátelského rozhovoru s jedním mladým spolucestujícím dotázán :
"A ty jseš z kterého kantonu?"
Vůbec se nejednalo o nejapnou poznámku na mou nedokonalou němčinu. Spíše se jednalo o vyjádření samozřejmosti nad multijazykovou švýcarskou společností.
Dnes bych se před obyčejným Švýcarem styděl. Za to, že jsem občanem tohoto evropského pseudoútvaru.
A zároveň je mi jasné, jak by se asi Brusel zachoval k nám, kdybychom se pokusili s ním v čemkoliv nesouhlasit.
Především když je mezi námi a Švýcary tak propastný ekonomický rozdíl.
Závěrem mohu tedy bohužel konstatovat, že po čtvrt století jsme jako národ zase tam, kde jsme tehdy byli.
Dodatek nechávám na Vás, na čtenářích....
