Z Výprachtic do Orliček (2)

Minule jsem své putování zakončila na Převáži, místě, kde se přejíždí/přechází z jedné strany hřebenu Bukovohorské hornatiny na druhou.

Široko daleko kolem mě se prostíraly vrcholy Orlických hor, od nejbližší Bukové hory a Hoblovny, po vzdálenější Pavlovy vrchy, Bulík, Jeřáb, Bradlo, Suchý vrch a další, a hodně daleko na horizontu i můj rodný Faltusův kopec, a do toho fučel silný horský vítr. Nicméně na Převáži je moc krásně a stojí za to si tam jen tak sednout do trávy a kochat se tou nádherou všude okolo.

Odtud jsem se po louce vydala dolů směrem k Čenkovicím, kde mě čekal jeden javor vybarvenější než druhý, a tak bych pro nezasvěceného pozorovatele vypadala jako kličkující zajíc, protože jsem stále přecházela z jedné strany silnice na druhou, abych chytla co nejlepší kompozici. Svah je tam totiž dost prudký a na stranu k Převáži byl ještě ponořený ve stínu, proto jsem hledala co nejlepší podmínky pro focení.

Z Čenkovic jsem se vydala nahoru na silnici I/11, podle níž se nachází další javorová alej, opět pestře vybarvená hlavně žlutými a červenými tóny. Přešla jsem ji, a scházela dolů k Orličkám, odkud uvidíte nádhernou horskou krajinu, jíž přímo před Vámi vévodí dominantní dvojvrchol Suchý vrch - Bradlo. To už byla orličkovská alej nasvěcována sluníčkem od západu, což pro mě bylo naprosto ideální.

Úplně na závěr jsem vystoupala kousek nad orličkovský kravín, abych se zblízka pokochala výhledem k Suchému vrchu, sedlu Hvězda a Prostřednímu vrchu, a pak mě čekal návrat zpátky na silnici, odkud jsem autobusem zamířila domů.

Protože letošní podzim se zatím nese ve znamení deště, mlh a zamračené oblohy, případně i sněžení, doufám, že jsem Vám svými snímky vykouzlila lepší podzimní náladu. Mějte se krásně a za týden se budu těšit u dalšího článku!