Říčky v Orlických horách - Strašidelný mlýn - Julinčino údolí - Hamernice - Nebeská Rybná

V létě 2014 jsem cestovala po Orlických horách dost málo. Nicméně nebyla to sezóna úplně bez tohoto mého oblíbeného druhu relaxace, a tak jsem se 4. září vydala do Říček v Orlických horách.

Měla jsem v plánu vyjít z Říček směrem ke Strašidelnému mlýnu a po Zakletém až na Pěticestí, možná i ke Kunštátské kapli. Nakonec jsem ale své plány musela o tato dvě místa ochudit, a tak došlo jen na Julinčino údolí.

Když jsem přes Žamberk a Rokytnici v Orlických horách dorazila do Říček, vydala jsem se po žluté kolem kostela Nejsvětější Trojice vzhůru do kopce. Jakmile vyjdete nahoru, rozprostřou se před vámi úžasné rozhledy na okolní krajinu. Na chvíli jsem se zastavila u malé kapličky, kde je i možnost posezení. Pak jsem pokračovala v cestě a vychutnávala si kouzlo krajiny, pomalu se zbarvující podzimními tóny.

Sešla jsem podél lesa k řece Říčce a kupodivu jsem cestou našla i pár krásných hříbků, které jsem tam logicky nemohla nechat. Jenže první překážka mé túry byla na světě.

Přes Říčku, za níž se nachází Strašidelný mlýn a také několik dalších chaloupek, vede malý mostek, u něhož stála výrazná cedule s nápisem Přechod na vlastní nebezpečí. Bylo jasně vidět, že není v dobrém stavu, neměl ani zábradlí, a třebaže šířka nebyla možná ani celé dva metry, nechtěla jsem riskovat, že se to pode mnou propadne a já se vykoupu.

Obcházela jsem tedy okolo po pravém břehu a hledala, zda by se na druhou stranu dalo dostat jinudy. Po proudu se nezdálo žádné místo schůdné, a proti už teprve ne, protože koryto se dost znatelně rozšiřovalo. Nakonec jsem tedy usoudila, že bude lepší nepokoušet to, vrátit se zpátky do Říček a pokračovat jižním směrem do Julinčina údolí, kam jsem stejně chtěla jít, až se vrátím z Pěticestí, popř. od Kunštátské kaple. Nakonec se ukázalo, že časově bych to všechno nemohla v žádném případě zvládnout. Pěticestí a Kunštátskou kapli jsem tedy odložila a po ujištění o necelý rok později, že mostek už je opravený, jsem se tam podívala v srpnu 2015. Těšila jsem se tehdy na bezproblémové přejití Říčky, ale mostek byl, bohužel, ve stejném stavu. Ale to už odbočuji...

Když jsem tedy došla zpátky do Říček, zašla jsem nejdřív na hřbitov. Hřbitovy byly odjakživa mou vášní a moc ráda na ně chodím. A protože jsme v pohraničí, mohu na svých cestách nalézat i hroby původních německých obyvatel, stejně jako tomu bylo i zde.

Hřbitov byl krásně upravený v německé i české části. Prošla jsem se po něm, udělala několik snímků a vydala se úzkou cestičkou dolů k Julinčinu údolí.

Julinčino údolí je dlouhé 3,7 km, začíná v Hamernici a končí pod Říčkami. Vine se po pravém břehu Říčky a je to naprosto nenáročná procházka. Cestou jsem opět sbírala houby, kterých tam bylo ještě mnohem více než nahoře nad Říčkami, fotila a natáčela. Potkala jsem jen minimum lidí, což mi naprosto vyhovovalo.

Blížily se tři hodiny odpoledne, když jsem konečně došla dolů do Hamernice, kde jsem musela nějakou dobu čekat na autobus z Rokytnice do Rychnova nad Kněžnou. Poslední fotografii jsem pořizovala z autobusu, když jsme projížděli Nebeskou Rybnou...kostel sv. Filipa a Jakuba. Z Rychnova jsem se vracela domů přes Vamberk a Žamberk.

Fotogalerie ZDE