Od Šerlišského Mlýna k Sedloňovskému Černému Kříži

V polovině července 2015 jsem si udělala krásný výlet na hlavní hřeben Orlických hor. Byl to jeden z těch, kdy mi úplně nevyšlo počasí, přesto mám na něj moc krásné vzpomínky, protože jsem nakonec stihla víc než jsem plánovala.

Vystoupila jsem v sedle Šerlichu a vydala se nahoru do kopce k Masarykově chatě. Od ní jsem pokračovala na svou první návštěvu NPR Bukačka, kde mě zastihl déšť. Z Bukačky jsem posléze odbočila doleva po zelené, abych se dostala k hotelu Šerlišský Mlýn. Odtud jsem měla v plánu vrátit se po modré (která se zde rozbíhá čtyřmi směry) zpět pod Masarykovu chatu.

Protože jsem ale k Šerlišskému Mlýnu dorazila dost brzy, riskla jsem to, a vzala jsem to nejdřív po jiné modré nahoru k Sedloňovskému Černému Kříži. Cesta tam a zpět byla dohromady sice jen tříkilometrová, ale pravda byla, že jsem zase neměla až tak mnoho času, a tak jsem sebou musela hodit. Na pokochání se geniem loci u Kříže jsem tedy měla jen chvíli, ale stálo to zato. Za rok jsem se do těchto míst vrátila, zatím, bohužel, naposledy.

Cestou po úbočí Kamenného vrchu (1037 m) mě provázela hlavně zelená barva stromů, kapradin či vysoké trávy v lese, která přímo sváděla k odpočinku v horizontální poloze. Naštěstí to nebylo ani příliš do kopce, což jsem, vzhledem ke svým časovým možnostem, jenom ocenila. Stihla jsem všechno, pak i autobus zpátky ze Šerlichu.

Ze vzpomínek na plné léto šup zpátky do skoro jara. Děkuji za návštěvu a mějte pěkný příští týden!