Neratov trochu jinak

Včera uplynulo osm let od mé první návštěvy v Neratově. Ani se mi nechce věřit, že už je to tak dlouho. 

Minulý týden v pátek jsem se do Neratova po dvou letech podívala konečně zase soukromě a svůj čas jsem si mohla zorganizovat podle svého. Od chvíle, kdy jsem "přesedlala" na pozici asistentky u nás v Žamberku, jsem do Neratova jezdila výhradně ve služebních záležitostech, a tak jsem se moc těšila na den, kdy tam zase vyrazím jen tak, v rámci svých túr po Orlických horách.

Loni během školení v květnu a červnu jsem se z časových důvodů nedostala na protější kopec, kde se nachází sousoší sv. apoštolů Petra a Pavla a odkud je nádherný rozhled na všechny strany. Už dlouho jsem si také přála podívat se výš po Neratově směrem na Mezivrší, a nyní se naskytla možnost tak učinit, kterou jsem prostě nemohla nevyužít. A tak jsem strávila několik úžasných hodin toulkami po Neratově, nebyla jsem jen u několika stavení, která leží na východních svazích Anenského vrchu. Nicméně jsem toho viděla, zažila a vyfotila i natočila více než dost, a hlavně jsem poznala další, mně zatím neznámé, kouty Orlických hor.

Samozřejmě jsem nemohla vynechat dominantu Neratova, zašla jsem i na hřbitov, kde je od zimy pochovaný jeden z neratovských ministrantů, ale přece jen se mi trochu nedostávalo času, jinak bych toho obešla ještě mnohem víc. Čeká mě ale další školení, a tak doufám, že to doženu.

Přijměte tedy pozvání do Neratova do míst, která jsem navštívila už mnohokrát, ale i tam, kde jsem byla poprvé v životě. Určitě mám v plánu udělat další samostatné články z tohoto putování, např. o chaloupkách, které byly jedna hezčí než druhá.

Příští týden nás podle předpovědi mají čekat tropy, tak třeba vyrazíte někam k vodě. Každopádně za týden se budu na Vás těšit tady, na svém blogu, s novým článkem. Mějte se moc hezky a děkuji za přízeň, kterou mi věnujete.