Muzeum krajky Vamberk - Zámek Doudleby nad Orlicí - Rozhledna Vrbice - Kostel na Homoli

Na 26. srpna 2015 jsme se se známými domluvily na výletě. Neměly jsme nijak moc do detailů propracovanou trasu, ale nakonec to nikterak nevadilo.

Autem jsme dojely do Vamberka na Husovo náměstí, kde jsme nejprve navštívily proslulé Muzeum krajky. Protože sama nejsem manuálně zručná, vždycky obdivuji ty, kteří dokáží svýma rukama vykouzlit cokoliv krásného...a tady jsem byla překvapená i tím, že dříve paličkovaly nejen ženy, ale také muži. Do té doby jsem o něčem takovém neměla ponětí. Trvalo poměrně dlouho, než jsme prošly celou expozicí, ale když jsme vyšly z Muzea ven, bylo dopoledne, a tak jsme přemýšlely o dalším programu.

Dalším cílem se tedy staly Doudleby nad Orlicí, konkrétně zámek patřící rodu Bubna-Litic. Prošly jsme Babiččin dvoreček, kde bydlí spousta zvířátek – od králíků, hus až po oslíka nebo telátka. Pak jsme se vrátily na zámek a prošly jsme zámeckou expozici pod vedením milé průvodkyně. Protože už bylo rané odpoledne, rozhodly jsme se, že se půjdeme najíst, a to do Restaurace U Vorlů. Já jsem si dala steak s hranolky a oblohou, a byl moc dobrý.

Z Doudleb jsme zamířily čtyři kilometry na jih do obce Vrbice, na stejnojmennou rozhlednu, odkud jsou fantastické rozhledy na všechny světové strany. Dobře jsou vidět Orlické hory, Kunětická hora, za příznivého počasí i Sněžka a ještě jeden jí blízký vrchol v Krkonoších, ale přesně si už nevzpomenu, který.

Z Vrbice jsme se vydaly na poslední místo našeho výletu, a to na poutní místo Homoli (390 m), kde se nachází kostel Panny Marie Bolestné, k němuž se z jedné strany dá přijet, ale z druhé vede nahoru 153 schodů se 16 odpočívadly. Je to symbolické číslo...počet schodů odpovídá počtu Zdrávasů na Velkém Růženci, počet odpočívadel pak Otčenášům. Kostel byl vystavěn v raně barokním stylu v letech 1692 – 96 říšskou hraběnkou Terezií Eleonorou Alžbětou z Ugarte. Kolem je hřbitov, na němž nalezneme dvě kaple z roku 1703 zasvěcené Nanebevzetí Panny Marie a sv. Janu Nepomuckému. Schodiště je lemováno sochy a vázami, bohužel některé už byly zcizeny, z některých, jako např. socha sv. Felixe z Valois, se zachovalo pouze torzo.

Chtěla jsem být nahoře co nejdřív, a tak jsem spěchala, co to šlo, což se mi ale nahoře pořádně vymstilo astmatickým záchvatem. Nicméně za tu námahu to rozhodně stálo...výhledy z Homole, která je naprosto dominantní pro své okolí, jsou fantastické, a protože jsme měly slunečné počasí, bylo to o to lepší. Odtud už jsme se rozjely zpátky domů do našich milovaných Orlických hor.

Fotogalerie ZDE