Mlýnský vrch - Vysoký kámen - Převrácený bunkr - Tvrz Bouda - Uhlířský důl - Těchonín

Jedním z cílů mých túr po Orlických horách v roce 2016 a mým dalším snem byla i Dělostřelecká tvrz Bouda, na níž jsem naposledy byla nejspíš někdy v dětství.

Třikrát jsem tuto túru odložila a vybrala si jiný cíl svého putování, až se přiblížil podzim, a tak jsem si řekla, že už to nemohu odkládat, protože jeden nikdy neví, jak dlouho babí léto vydrží. A tak jsem 15. září 2016, za nádherného slunného počasí, vyrazila.

Autobusem jsem dojela na vlakovou zastávku Jamné nad Orlicí, odkud jsem se vlakem přesunula do Mladkova, jednoho z mých častých výchozích bodů. Zamířila jsem po červené směrem ke spočinku Vysokého kamene, Mlýnskému vrchu (595 m). Zahnula jsem doleva, do celkem prudkého kopečku, a stanula jsem na rozcestí U Křížku, kde jsem se chvíli zdržela. Pak jsem pokračovala na jihovýchod po Naučné stezce Betonová hranice. Po nějaké době jsem však zjistila, že jsem o půl kilometru zpátky měla u jednoho bunkru odbočit vlevo, abych pokračovala dále po Naučné stezce a dostala se na rozcestí U Kolotoče. Nakonec jsem ale nelitovala, protože se přede mnou prostíraly nádherné výhledy na Studenecké skály, Vlčkovice, Kostelní vrch, Adam a okolí, sice mírně stíněné stromy, ale když jsem pak vyšla o něco výš, byl rozhled o mnoho lepší. Podle mapy se ukázalo, že od rozcestí U Kolotoče jsem jenom kousek a mohu jít po krásné lesní cestě. Od Kolotoče se naskýtaly další fantastické rozhledy směrem na masiv Králického Sněžníku a Polsko.

Odtud jsem zamířila dále po Vysokém kameni na jihozápad. Cestou jsem našla „vychlazené“, orosené borůvky...v tom parnu, které se začínalo dělat, přišly hodně k chuti. Postupně jsem došla až na rozcestí Pod Vysokým kamenem, kde mi to bylo důvěrně známé z jiné túry. Chvíli jsem se posadila a odpočinula si.

Pak jsem se vydala dál lesní cestou, abych se záhy napojila na Jiráskovu cestu a Naučnou stezku. Mým dalším cílem byl Převrácený bunkr, který je umístěný nedaleko Boudy. Cestou jsem však fotila mnoho objektů předválečného opevnění, malých i velkých, které jsem měla při trase.

Převrácený bunkr jsem důkladně vyfotila ze všech stran a pak jsem pokračovala k pěchotnímu srubu „Na sedle“, který se nachází nedaleko. Docela jsem byla v pokušení navštívit i další objekty Tvrze Bouda, ale nakonec jsem to z časových důvodů nechala být, i když mě to později mrzelo.

Bylo těsně před jedenáctou hodinou, když jsem dorazila na Boudu. Velmi mě překvapil venkovní šatník s teplým oblečením, určený pro návštěvníky podzemí. U vchodu se shromažďovala skupina lidí, která v 11 hodin měla začít prohlídku s průvodcem. Kdybych měla více času, určitě bych si ji nenechala ujít. Udělala jsem nějaké snímky a zamířila po červené na rozcestí Odranec, které se nalézá východoseverovýchodně od Tvrze Bouda, jihovýchodně od stejnojmenného vrcholu. Zde se lesní cesty dělí na několik směrů. Červená jedním směrem pokračuje na Boudu, popř., od rozcestí Nad Boudou po Jiráskově cestě směrem na Suchý vrch (995 m), dalším směrem se po Naučné stezce Betonová hranice můžete vydat po zelené kolem vrcholu Boudy (845 m) do Lichkova, nejvýchodnější obce Orlických hor, a cestou míjet další objekty Tvrze Bouda, jinou možností je Krulišova cesta (červená trasa), po níž dojdete do Dolních Boříkovic. Poslední variantou je cyklostezka č. 4071, po níž se po chvíli napojíte na Jiráskovu cestu směrem na rozcestí U tří pánů a Pod Bradlem, Bradlo (988 m) a již zmíněný Suchý vrch.

Z Odrance jsem se vrátila zpátky na Boudu, kde jsem si dopřála docela dlouhý odpočinek, jelikož mě čekalo ještě asi pět kilometrů cesty. Nakonec jsem ale odcházela o něco dřív, a to po zelené (bunkrovkou) směrem na Peklo a Uhlířský důl. Šla jsem stále lesem, což bylo vzhledem k teplu příjemné. Horší bylo, že mi začala docházet baterie ve fotoaparátu, a chytrá nabíječka, kterou jsem hodlala poprvé použít, jaksi nefungovala. Později jsem zjistila, že je totálně vybitá. A tak jsem musela Uhlířským dolem, kudy protéká Těchonínský potok, hodně šetřit, aby mi zbyla „šťáva“ na nádherné chaloupky ve Hluchově, místní části obce Těchonín, která byla mým cílem. Bohužel už mi to nevyšlo na fotografie kostela...

Protože jsem do Těchonína dorazila hodně brzy, chtěla jsem se zastavit v Konzumu pro nějakou zmrzlinu, ale bylo zavřeno. Sedla jsem si tedy venku na lavičku a odpočívala, než jsem vydala o kousek dál, mezi kostel a školu, na autobusovou zastávku, odkud jsem jela na Bořitavu a potom přes Faltusův kopec domů. Ušla jsem (mimo cestu od autobusu) kolem patnácti kilometrů, ale rozhodně to stálo za to. Často se mi stává, že se počasí během túry pokazí, alespoň částečně; teď však bylo stále naprosté jasné, bezmračné počasí, což mám já osobně na focení většinou nejraději.

Fotogalerie ZDE