Duchovní obnova v La Salette, den pátý

Čtvrtek 12. června se nesl ve znamení odpoledního výletu hluboko dolů do údolí, do městečka Corps, rodiště lasalettských vizionářů, a hlavně k jezeru Lac du Sautet.

Jeli jsme naším autem a bylo nás asi sedm nebo osm. Protože jsem předpokládala, že se bude moci zajet hodně blízko k jezeru, myslela jsem si, že nebude až tak vadit, že jsem si zapomněla vzít něco k pití. To se mi později hodně vymstilo.

Bylo dost teplo a třebaže z Corpsu to dolů na pláž nebylo daleko, dostavila se postupně tak velká žízeň, že jsem byla v pokušení napít se přímo z toho jezera, tak nádherně tyrkysového. Ale nechtěla jsem riskovat střevní aj. potíže... Nakonec se Pán Bůh postaral, abych dostala pití od holek z naší výpravy, které byly kousek ode mě.

Nejprve jsem navštívila kapli sv. Rocha v nadmořské výšce 905 metrů, odkud je na jezero a okolní alpské velikány výborný rozhled. Zaujala mě i mapa, kde byly zobrazeny jednotlivé vrcholy i se svou nadmořskou výškou. Rozhodně bych něco takového uvítala i v ČR.

Cestou dolů k jezeru (765 m) jsem našla krásně zralé jahůdky, takže jsem žízeň zaháněla i jimi...a chutnaly naprosto stejně jako ty naše, české. Pláž byla pokryta nádhernými oblázky, různého vzhledu i velikosti. Nějaké jsem si také nasbírala, protože kamínky, to je moje.

Protože zpátky do Corpsu jsem musela překonat převýšení cca 150 metrů po křivolakých cestičkách, raději jsem vyšla od jezera dřív, aby se na mě nemuselo čekat. Kousek od místa, kde jsme parkovali, byla benzínka. Zašla jsem tam a koupila si nejdražší zmrzlinu svého života (3 €), v kelímku, a i na mě, která mám ráda hodně sladké, moc přeslazenou. Kombinovala jsem ji s lahví ledově vychlazené vody a musím říci, že dlouho mi voda tak nechutnala jako v tyto chvíle. Než jsme odjeli, fotila jsem domečky v Corpsu.

Večer jsme se opět zúčastnili svíčkového průvodu, tentokrát po venku...bohužel z něho se mi fotografie mnoho nepovedly. Ale ještě předtím jsme na terase vedle baziliky uspořádali obrovskou žranici, jak je ostatně vidět z fotografií. Kromě P. Jiřího jsme tam byli komplet. Právě v ten den slavila sestra Ludmila z Apoštolátu sv. Františka 10. výročí svých věčných slibů, a za několik dní měla páté výročí oslavit sestra Consolata. A tak jsme tedy slavili takto společně, v družné a veselé náladě.

Fotila jsem také Křížovou Cestu, tvořenou bílými Kříži s malým reliéfem jednotlivých Zastavení. V poutním komplexu se nachází také malá kaplička sv. Petra Juliána Eymarda, kde se v pološeru trvale vystavuje Eucharistie.

Fotogalerie ZDE