Duchovní obnova v La Salette, den čtvrtý

Byla středa, 11. června, a já se rozhodla, že si odpoledne udělám výšlap k vrcholu Chamoux, na nějž jsem pěkně viděla z našeho pokoje.

Dopoledne i večer jsem fotila interiér poutního komplexu a po obědě jsem vyrazila vstříc nádherným výhledům. Ten den bylo dost velké teplo. Výstup byl poměrně náročný a určitě bych užila trekové hole, ale to bych potřebovala další dvě ruce navíc. V tento den jsem udělala nejvíce fotografií za celou dobu pobytu v La Salette...přes 550.

Cestou nahoru se mi začala motat hlava. Byla to zřejmě kombinace vysoké teploty a nadmořské výšky cca 1860 m n. m. Přitom jsem ale nepociťovala nějaké dýchací potíže, jak bych v takové výšce očekávala. Zalezla jsem do stínu borovic, kde jsem potkala další dvě členky naší výpravy, a tam si odpočinula. Druhý odpočinek, opět pod borovicemi, jsem si dopřála zanedlouho. Potom už jsem vystoupala nahoru k dřevěnému Kříži obklopenému miniaturním kamenným mořem.

Když jsem konečně byla tak vysoko, že jsem mohla pohlédnout na druhou stranu, zatajil se mi dech nad tou nádherou. Odvrácená strana tohoto hřebenu klesala prudce dolů do údolí, kde se nachází obec Entraigues a její části Le Villard a Gragnolet. Za nimi se rozkládají další masivy Alp, na vrcholcích pokryté sněhem. Kousek opodál jsem také našla sněhové pozůstatky. Došla jsem do nadmořské výšky zhruba 1980 m n. m. Doufala jsem, že se mi podaří zdolat dva tisíce, ale o kousek dál byla poměrně strmá skála, proto jsem to nechtěla riskovat, navíc mě začínal tlačit čas, abych se včas vrátila dolů na večerní program.

Nechtěla jsem jít zpátky stejnou cestou, proto jsem se přes průsmyk Col de l´Eterpat (1954 m n. m.) vydala cestičkou na Gargas (2208 m n. m.), a po něm jsem sešla dolů k bazilice. Z průsmyku jsem vyšla zhruba v polovině svahu Gargasu.

Večer jsme se společně zúčastnili svíčkového průvodu. Protože však ten den večer, právě v době konání průvodu, pršelo, nechodilo se po venku jako obyčejně, nýbrž pouze po bazilice.