Dovolená ve Zlatých Horách 2018, den třetí

Naším hlavním a jediným programem na sobotu 11. srpna byla návštěva poutního místa Maria Hilf (Panna Maria Pomocná).

Vzbudily jsme se do podmračené oblohy, která se ale během dne protrhala. Bylo kolem půl desáté, když jsme po snídani vyrazily do Zlatých Hor na autobus, který nás měl dovézt pod Maria Hilf, a dál bychom pokračovaly pěšky.

Autobus však měl mírné zpoždění. Jakmile jsme vystoupily a vydaly se po silnici nahoru k poutnímu místu, přidala se k nám starší paní, Polka, která ale rozuměla česky, a vysvětlovala nám, jak to na Maria Hilf chodí. Ušly jsme však jen pár desítek metrů, když nám zastavila paní ve středních letech, která měla v autě zřejmě maminku, a nabídla nám svezení. Hodně jsem to ocenila, protože to znamenalo ušetřit si nohy a hlavně bychom absolutně neměly šanci pěšky stihnout Mši Svatou o hlavní poutní slavnosti tohoto místa, která začínala v 11 hodin, neboť od zastávky to bylo 1,8 km a my měli slabých dvacet minut času.

Maria Hilf leží v CHKO Jeseníky, v nadmořské výšce cca 715 – 720 m n. m. a má velmi pohnutou historii. Roku 1647, za třicetileté války, uprchla do hor mezi jinými také Anna Tannheiser, žena místního řezníka, v tu dobu ve vysokém stupni těhotenství. Jako úkryt jí posloužila skála s jedlí, kde 18. července přivedla, po naléhavých prosbách k Bohu a Panně Marii, na svět syna Martina, později váženého občana a radního Zuckmantelu, dnes Zlatých hor. Jeho dcera Dorota se později postarala o vyplnění otcova posledního přání a u malíře Šimona Schwarzera nechala namalovat Milostný Obraz Panny Marie s Dítětem, který byl zavěšen na jedli v místě narození jejího otce. Stalo se tak v říjnu 1718. V letošním roce tedy Maria Hilf slaví 300 let svého vzniku.

Na toto místo začaly proudit davy poutníků, ale zakrátko sem dosáhly josefínské reformy a bylo nařízeno dřevěnou kapli, která tu mezitím vyrostla, zbourat. Nikdo ochotný tak učinit se však nenašel, a tak kaple přežila.

Roku 1830 přišel na toto místo jako kněz dr. Philipp Dittrich a když viděl nedostačující kapacitu kaple, napadlo ho postavit nový, větší kostel. Když mu lidé namítali, kde vezme v tomto chudém kraji peníze na stavbu, odpověděl: „Znám jednu Paní, která vlastní Neocenitelné Bohatství a jejíž Pomoci se nám určitě dostane. Tím spíš, že kostel bude určen k Její Oslavě.“ Roku 1834 byl položen základní kámen a 8.9.1841, na svátek Narození Panny Marie, byl nový kostel vysvěcen. Před druhou světovou válkou Maria Hilf ročně navštívilo 80 – 100 000 poutníků.

Roku 1955 přišel zákaz konat poutě na toto místo a celebrovat zde Bohoslužby. Bylo to odůvodněno důlními pracemi v okolí, avšak ředitelství Rudných dolů o nic takového nežádalo. Rozmohl se zde vandalismus, který toto nádherné místo měl zlikvidovat, a jak se zdálo, bylo to naprosto vědomé a cílené. Postupně se rozbily lavice, Oltáře, varhany, byla rozebrána i kostelní dlažba a celé místo zdevastováno. Všechno se dělo naprosto veřejně, beze skrývání.

Církevní tajemníci naléhali na P. Eduarada Gottsmanna, tehdejšího duchovního správce ve Zlatých Horách, aby jim podepsal souhlas s demolicí kostela, ale on nepovolil. 16. května 1973 byl vydána příkaz, aby lešení kolem kostela (v době Pražského jara se věřící snažili o jeho záchranu s novým duchovním správcem) bylo rozebráno a stavební materiál byl odvezen. Nová plechová krytina měla být stržena do pěti dní.

22. září 1973 mělo definitivně skončit povědomí o Maria Hilf tím, že kostel bude vyhozen do vzduchu. Protože se místní zdráhali tak učinit, přijeli dělníci až z Brna a všechno srovnali se zemí. Buldozery zničily i děkovné destičky, které tu dokumentovaly uzdravení mnoha nemocných, berle, obvazy a podobné věci, které sem lidé přiváželi po svém uzdravení.

Jako Zázrakem však zkáze unikla Posvátná studánka, která se od poutního komplexu nachází jen 150 m daleko. Vytéká z ní velmi dobrá a hlavně ledová voda, což jsem v těch vedrech ocenila.

Teprve po Sametové revoluci se zdálo, že toto zničené místo má naději na záchranu, či spíš řečeno na obnovení. 22. dubna 1990 Svatý otec Jan Pavel II. posvětil základní kámen pro stavbu nového kostela při své návštěvě Velehradu. 17. srpna 1991 se tu poprvé po desítkách let znovu sloužila Mše Svatá, za účasti biskupa Josefa Hrdličky, který byl i hlavním celebrantem o této poutní slavnosti.

V dubnu 1993 byly zahájeny stavební práce, v roce 1994 byla zbudována hrubá stavba kostela a základy poutního domu v sousedství kostela. Poutní dům byl postaven v roce 1995 a zároveň byla ukončena stavba kostela. Olomoucký arcibiskup Jan Graubner posvětil nový Chrám dne 23. září 1995 za účastí hostí ze zahraničí a 12 000 poutníků. Přesto ale Maria Hilf patří nyní pod ostravsko-opavskou diecézi.

Mše Svatá byla celebrována venku za účasti několika set lidí. A že je tento svět malý, dokazuje i skutečnost, že jsme tam potkaly maminčinu sestřenici se synem, s nímž byla v Jeseníku v lázních. Ačkoliv bydlíme ve stejné obci, nevídáme se tak často, tak jsme se musely potkat takhle daleko.

Zamilovala jsem se do tohoto poutního místa vysoko v horách, obklopeného velmi strmými svahy a lesy, místa, které mi svou pohnutou historií připomíná Neratov, který také vstal z mrtvých, ačkoliv byl odsouzen k zániku. Vnímala jsem tu dost silně genius loci tohoto posvátného místa a zanechalo ve mně hluboký dojem...

Když skončila Mše Svatá, šla jsem fotit okolí. Protože před poutním komplexem stálo několik prodejců s devocionáliemi, využila jsem toho k nákupu dárků pro sebe i pro jiné. Pak jsme s maminkou zašly k Posvátné studánce a nakonec na pobožnost, která byla od půl třetí. Ve tři hodiny jsme vyrazily zpět dolů k autobusu.

Cestou jsem fotila protější hřebeny Jeseníků. Po příchodu dolů na zastávku jsme musely ještě nějakou chvíli čekat na autobus. Když jsme dojely do Zlatých Hor, zašly jsme si do stejné cukrárny jako včera...a já si tentokrát objednala vanilkové frapé. Potom jsme se vydaly na cestu do penzionu. Tak trochu jsem pomýšlela na nějakou krátkou večerní procházku po okolí penzionu, třeba opět ke Zlatému jezeru, ale nakonec jsem byla docela unavená dojmy celého dne, a tak jsme zůstaly na pokoji a já vymýšlela program na druhý den.

Fotogalerie ZDE