Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Dovolená 2013, den třetí

Jak jsem se zmínila na konci předchozího článku, středeční večer jsem strávila dumáním nad tím, jak se co nejefektivněji dostat do Luisina Údolí. A pak jsem na to přišla.

Náš čtvrteční program jsem měla tedy naplánovaný tak, že ráno pojedeme autobusem do Zákoutí, což je sice od našeho penzionu necelé dva kilometry, ale kvůli úspoře času jsem zvolila tuto rychlejší variantu, a pak po silnici II/310 do Luisina Údolí, odkud se vrátíme zpátky do Deštného a odpoledne pojedeme nahoru na Šerlich a pak navštívíme Malou a Velkou Deštnou a také Přírodní rezervaci Jelení lázeň, která se mezi nimi rozprostírá, případně ještě Národní přírodní rezervaci Bukačka nedaleko Masarykovy chaty. Ale nakonec jsem ty plány malinko pozměnila.

Dojely jsme tedy do Zákoutí a vydaly se nahoru do Luisina Údolí, částečně po silnici, částečně lesem po modré, abychom si zkrátily cestu. Luisino Údolí je osada malá jako dlaň, s pár chaloupkami a hájovnou na jednom konci, skutečný konec světa, kde nejspíš dodnes lišky dávají dobrou noc. Nicméně přesně takové konce světa já miluji...daleko od lidí a vůbec civilizace. Ačkoliv má v názvu „Údolí“, leží pořádně vysoko...přes 850 metrů. Má to však spíše odkazovat na jeho polohu hluboko pod Velkou Deštnou.

Když jsme si odpočinuly u jedné krásné chaloupky, prošly jsme jím až k hájovně, kde je východisko na Velkou Deštnou. Podle turistického značení jsme zjistily, že na její vrchol to jsou odtud jenom dva kilometry, i když pořádného stoupání a hlavně převýšení...téměř 280 metrů. Nakonec jsme se ale rozhodly, že se nebudeme vracet zpátky do Deštného, ale vystoupáme na Velkou Deštnou tudy. A tak jsme tedy vyrazily.

Nejprve byla cesta pěkná, pohodlná a široká, ale záhy se začala zužovat a musely jsme jít za sebou. Také stoupání začalo nabírat na síle, ale nakonec jsme kolem tři čtvrtě na jednu úspěšně dorazily nahoru. Počasí bylo podmračenější než dole, ale především mě zklamalo, že rozhledna, která svého času na Velké Deštné bývala, je pryč. Nedalo se však nic dělat... Poseděly jsme, odpočinuly si a najedly se, než se vydáme na 3,5 kilometru dlouhou cestu na Šerlich – nejprve kousek po zelené, k rozcestníku Pod Velkou Deštnou, poté po červené Jiráskově cestě. Cesta od rozcestníku byla krásná a také sluníčko si dalo říct a přece jen vykouklo zpod mraků. Až do sedla Šerlichu nás už nečekalo žádné stoupání, v podstatě jenom rovinka a závěrečné klesání v místech kolem Pruského rohu. Blížilo se čtvrt na tři, když jsme dorazily pod Masarykovu chatu na parkoviště.

Do odjezdu našeho autobusu zpátky do Deštného bylo ještě dost dlouho. Sedly jsme si tedy na Masarykovu chatu a něco si objednaly. Já měla horkou, hustou a moc dobrou čokoládu. V tu chvíli jsme měly v nohách deset kilometrů. Obdivovala jsem svou maminku, že pět měsíců po endoprotéze zvládla bez jakékoli opory tak náročné stoupání a vůbec takovou délku cesty.

Protože byl stále ještě čas, nechtěla jsem tam jen tak sedět, a tak jsem trochu zariskovala. Věděla jsem, že Bukačka padád, ale jedním z míst, která jsem chtěla vidět, byl Hotel Šerlišský Mlýn, vzdálený od Masarykovy chaty jeden a půl kilometru. Bylo mi jasné, že to bude jen na otočku, stejně jako to, že pokud mi ten autobus, který jel, tuším, kolem půl čtvrté, ujede, mám pořádnou smůlu a můžu jít do penzionu po svých, jelikož to byl poslední, který ten den jel. Šerlich je nejnavštěvovanějším místem Orlických hor, ale autobusové spojení tomu rozhodně neodpovídá...ale co nadělám. Ovšem pěšky bych jít nechtěla, protože jenom dolů do Zákoutí jsou to čtyři kilometry serpentinami a další skoro dva k penzionu. A tak jsem nechala maminku na Masaryčce a sama se vydala po modré, jinak taky po Naučné stezce Okolím Deštného k Šerlišskému Mlýnu.

Už cestou z Velké Deštné jsem pozorovala, že mi začíná skomírat baterie ve fotoaparátu. A tak jsem cestou k Šerlišskému Mlýnu fotila jenom málo, aby mi zbyla nějaká šťáva na tento velmi fotogenický hotel, bývalý Postlerův mlýn. Nakonec jsem ale některé fotky turistického značení (které si všude fotím) musela udělat mobilem. Na chvíli jsem si sedla a mazala zpátky na Šerlich. Cesta je naštěstí moc pěkná a není to žádné prudké stoupání, takže jsem mohla dost spěchat. Autobus jsem v pohodě stihla, ale se třinácti kilometry v nohách, v době, kdy jsem ještě nebyla zvyklá na takovéto delší túry, jsem toho měla akorát dost. Na druhou stranu však si myslím, že kdybych se držela původního plánu, Šerlišský Mlýn bych s největší pravděpodobností nenavštívila, protože to by se nedalo stihnout.

Fotogalerie ZDE

Autor: Veronika Foglová | čtvrtek 1.2.2018 16:20 | karma článku: 6,82 | přečteno: 231x
  • Další články autora

Veronika Foglová

Letem orlickohorským světem (13)

Po delší době Vám nabízím průlet Orlickými horami, všemi jejich hřebeny. Tehdy jsem měla nekonečně lepší podmínky, než by mi nabízela dnešní hustá mlha.

11.2.2024 v 17:03 | Karma: 14,35 | Přečteno: 225x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Pár momentek z Jamného

V úterý jsem byla v sousedním Jamném nad Orlicí na pohřbu své pratety. Uzavřela se tím jedna taková etapa v mém životě, neboť po sto letech (sic!) odešel poslední sourozenec mých prarodičů.

4.2.2024 v 15:56 | Karma: 16,67 | Přečteno: 274x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Černoušek

Dnes bych ráda fotograficky zavzpomínala na našeho posledního kocourka, o něhož jsme přišli před devíti lety.

28.1.2024 v 10:19 | Karma: 20,63 | Přečteno: 369x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Dnes ze Sobkovic...

Letošní zima nám zatím mnoho sluníčka nepopřála, a tak jsem dnes musela využít toho, že se, stejně jako včera, ukázalo v plné kráse, a pořídit pár zasněžených snímků.

21.1.2024 v 20:20 | Karma: 14,57 | Přečteno: 214x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Ledové zázraky paní Zimy

V tomto týdnu jsme si u nás konečně užili po dva dny nádherné sluníčkové, i když mrazivé počasí. A protože naší obcí protéká potůček, který byl v těchto dnech ozdoben různými ledovými útvary, vyfotila jsem si je pro své potěšení.

14.1.2024 v 20:21 | Karma: 11,38 | Přečteno: 226x | Diskuse| Fotoblogy
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce

1. května 2024  10:17

Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...

Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech

2. května 2024  9:16

Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...

Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL

2. května 2024  8:17,  aktualizováno  8:48

Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...

Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici

2. května 2024  8:11

Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...

Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky

2. května 2024  7:53

Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 339
  • Celková karma 14,10
  • Průměrná čtenost 312x
Jsem katolička, obrovská patriotka Orlických hor, kde žiji od svého narození a na něž nedám v žádném případě dopustit, sběratelka a fanynka plyšových medvídků, nadšená amatérská fotografka. Založením optimistka, ale někdy raději dávám přednost realismu. Mám ráda smích a humor, pokud ovšem nikomu neškodí. Užívám si života plnými doušky, ale tak, jak mně to vyhovuje, tzn., abych neomezovala nikoho dalšího.