Dolní Údolí

Naprosto jsem nečekala, že druhý díl mého fotoblogu o Horním Údolí se setká s takovým zájmem a ohlasem, za což Vám všem velmi pěkně děkuji.

Dnes se tedy přesuneme do Dolního Údolí, které leží blíže Zlatým Horám, v nadmořské výšce 515 m n. m. Dolní Údolí, dříve Dolní Olešnice, později Nieder Grund, bylo hornickou osadou se zázemím ve Zlatých Horách. Bývala tu huť na výrobu vitriolu, pivovar, parní pila a také mincovna.

Zdejší kostel je zasvěcený sv. Acháci a poblíž něj se nachází pomník v 1. světové válce padlým a pohřešovaným občanům. Protože do roku 1945 bylo Dolní Údolí čistě německou obcí, je psán německy, jen v dolní části jsou v češtině údaje o jeho obnově. 8.5.1945 bylo obsazeno Rudou armádou a po odchodu německých obyvatel se zde usadila řada řeckých rodin. I v Dolním Údolí, stejně jako v Horním, je vyhlášena vesnická památková zóna.

Cestou po Dolním Údolí dolů minete po pravé straně malou studánku s příjemně osvěžující vodou, kde je možné i posedět a odpočinout si. Dva hrníčky tu jsou k dispozici...

Ještě o kousek níž pod kostelem, kde je autobusová zastávka směrem na Rejvíz a kam jsme tehdy s maminkou musely dojít, abychom se dostaly zpátky do Zlatých Hor, najdete dvě restaurace spojené s ubytováním, a to Hotýlek U Pekina, kam jsme zapadly na výtečný oběd, neboť do odjezdu autobusu zbývaly dvě hodiny, a sousední Penzion V Gruntě.

Dolní Údolí samozřejmě pokračuje ještě níže a jistě bych tam našla mnoho dalších námětů pro své snímky, nicméně jsem ráda, že jsem viděla alespoň to, co jsem viděla.

Děkuji za čas, který jste mi věnovali, a doufám, že jste se pokochali další krásnou horskou vískou. Ještě úplně nevím, o čem bude můj příští článek, protože toho mám tolik, že nevím, pro co se rozhodnout dřív. :-) Každopádně Vám přeji krásný a úspěšný týden a pokud tu jste někteří, kterým začíná školní rok, ať do něj rozvážně a moudře vkročíte. Na viděnou za týden!