V den 80. výročí od úmrtí Sigmunda Freuda se uskutečnila zajímavá přednáška

Studijní a vědecká knihovna Hradec Králové si na 23. září připravila velice zajímavou přednášku s diskusí od Doc. Borise Iljuka, CSc., který poutavou formou seznámil návštěvníky nejen s profesním životem Sigmunda Freuda.

„Sigmund Freud se narodil ve městě Příbor 6. května 1856, které je jedním z nejstarších měst severovýchodní Moravy. Mimochodem toho město je velice pyšné na svého rodáka a zemřel 23. září 1939 v Londýně. Pocházel z německy mluvící židovské rodiny z Haliče. Během jeho dětství se rodina přestěhovala do Vídně, kde prožil takřka celý život. Krátce před smrtí emigroval do Londýna před nastupujícím nacismem. Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na volných asociacích pacienta, vytvoření přenosového vztahu s ním a interpretaci jeho promluv, snů, přenosových emocí a odporu během terapie. Okolo této terapeutické techniky rozvinul rozsáhlý teoretický systém popisující člověka z hlediska psychologického, filozofického i antropologického. Nejvýznamnější částí systému je pudová teorie (libido, vývojová stadia libida, narcismus, pud smrti), tzv. první topika (přání, výklad snů, oidipovský komplex, nevědomí, předvědomí, vědomí) a tzv. druhá topika (ego, superego a id)“ poutavě vypráví Boris Iljuk a pokračuje.

„Co se týče jeho studia a jeho profesních zájmů, tak vám k tomu mohu sdělit, že medicínu začal studovat roku 1873 na Vídeňské univerzitě a promoval roku 1881 jako doktor veškerého lékařství. V univerzitním prostředí se setkal se silným antisemitismem, kvůli svému židovskému původu, cítil, že je brán jako člověk druhé kategorie. Ještě za studií, roku 1876, se začal věnovat výzkumu. V roce 1882 poznal Martu Bernaysovou, do níž se zamiloval. Její rodina mu dala jasně najevo, že si ji nebude moci vzít, dokud nebude hmotně zabezpečen. Podmínky ve výzkumu však byly nuzné a Brücke Freudovi přiznal, že na lépe placenou pozici by musel čekat příliš dlouho. Opustil proto vědeckou kariéru a stal se Meynertovým asistentem ve Vídeňské všeobecné nemocnici. Roku 1885 se stal soukromým docentem, ale jeho ekonomická situace se stále příliš nelepšila. Podnikl tudíž dva kroky, které se pro jeho budoucí vývoj staly zásadními: přijal místo na soukromé klinice v Oberdöblingu, kde se poprvé doslechl o hypnóze, a poté odjel na roční stipendijní pobyt do Paříže k profesoru Jean-Martinu Charcotovi. Charcot používal hypnózu při svých přednáškách, demonstroval její účinky na dobrovolnících. Freud byl fascinován. Do centra jeho pozornosti se dostávala i hysterie, jíž se Charcot také zabýval. Během přednášek u Charcota byl Freud upozorněn, že hypnózu užívá i Hyppolyte Bernheim v Nancy. Freud navštívil i jeho přednášky. Freud jejich díla přeložil díla do němčiny. Freud pochopil, že může existovat myšlení, které je odděleno od vědomí. Byl to základ pro pozdější koncept nevědomí“ návštěvníci přednášky jsou evidentně velice nadšeni z poutavého vyprávění a mnozí z nich si dělají i písemné poznámky.

Boris Iljuk pokračuje: „Mezi zajímavé věci ze života Sigmunda Freuda patří i to, že roku 1885 spálil všechny své vědecké práce, výpisky a dopisy (krom těch od snoubenky Marty). V dopise Martě to následně komentoval: „Životopisci ať se moří, nebudeme jim to ulehčovat. Už se těším, jak se budou mýlit.“ Feud Disponoval tzv. fonografickou pamětí, která byla naprosto fantastická, neboť byl schopen po vyslechnutí dlouhých promluv takřka přesně je z odstupu písemně zaznamenat – takto vznikl v letech 1915–1918 jeho spis „Přednášky k úvodu do psychoanalysy“. Přednášky pronášel spatra na Vídeňské univerzitě a teprve večer je zaznamenal na papír, dle svědků takřka v doslovném znění. Tato schopnost podmiňovala jeho snadné učení se cizím jazykům i práci s pacienty – Freud si při psychoanalytickém vyšetřování nikdy nic nezapisoval, domníval se, že by to pacienty rušilo, poznámky o všech během dne provedených analýzách si vždy udělal až večer. Zajímavostí pro mnohé z vás může být, že celý život trpěl „cestovní neurózou“, zejména jízda vlakem ho zneklidňovala. Autoanalýza mu ukázala, že odpor k železnici v něm vznikl kolem třetího roku života, když rodina opouštěla Příbor a mířila do Lipska. Ve Vratislavi na nádraží spatřil prvně v životě plynové osvětlení, které ho poděsilo, protože mu připomnělo historky o plamenech pekelných, o nichž mu vyprávěla jeho katolická chůva Monika Zajícová. Ta byla vůbec významnou figurou jeho dětství, Freud ji velmi miloval. Zakladatel moderního managementu Peter Drucker ve svých pamětech vzpomíná, jak ho jako chlapce jednou rodiče během návštěvy kavárny upozornili, že právě „vstoupil nejdůležitější muž v Evropě“. Drucker se tehdy zeptal „Důležitější než císař?“ a rodiče prý odpověděli „Ano, důležitější než císař“. Tím mužem byl Freud. Drucker upozorňuje, že jeho rodiče nepatřili k úzkému kruhu Freudových příznivců, a vyvozuje z toho, že Freud nebyl ve Vídni zdaleka takový vyděděnec, jak praví freudovská legenda, naopak byl již tehdy uznáván jako velká osobnost“ dodává.

Dvouhodinová přednáška byla zakončena potleskem nadšených návštěvníků, mnozí po ní ještě v kuloáru hovořili s Borisem Iljukem a dávali mu mnoho všetečných otázek na které velmi vlídně a příjemně odpovídal.