Exkluzivní rozhovor s nestorem sociální demokracie Zdeňkem Škromachem

Zdeněk Škromach je skutečným nestorem sociální demokracie, jeho názor byl vždy slyšen, i když ne vždy vyslyšen. Pro sociální demokracii je již dlouhá léta jejím důležitým a velmi aktivním členem. 

Pane Škromachu sociální demokracie již delší dobu ztrácí nejen své členy, ale také příznivce a voliče. Čím tato situace nastala: Lze najít viníka? Jak z krize ven?

Jednoduchá otázka, ale odpověď na celou studii. Ještě v 90. letech minulého století byla ČSSD vlastně takovou tou protestní stranou. Miloš Zeman ji dovedl do Strakovy akademie hlavním vchodem a pozval „zdivočelé sociální demokraty z vandru domů“. V těch dobách sahala soc. dem. na 40 % volební výsledek. Nezdařená volba prezidenta v roce 2003 a neschopnost následníků najít vztah k bývalému předsedovi a premiérovi Miloši Zemanovi a později Jirkovi Paroubkovi, vedla k dlouhodobému vnitřnímu roztříštění sil. Paradoxně jediný Standa Gross se dokázal postarat o svého předchůdce Vladimíra Špidlu, který dovedl stranu k obdobnému volebnímu výsledku jako Slávek Sobotka, vysláním do Bruselu jako komisaře.

Mocenská rovnováha v ČSSD byla narušena před 4 lety, kdy Slávek Sobotka upevnil a centralizoval svoji moc. Postupně se vytratili přirození mluvčí ve straně, kteří dlouhá léta oslovovali různé voličské skupiny ČSSD. Jediným mluvčím se stal předseda. Neochota k sebereflexi a vyhodnocení poklesu volebních preferencí vedla k současnému stavu. ČSSD začala být vnímána jako strana elitních bafuňářů liberální orientace nalevo od TOP09. Stále jsme měli kolem 20 %. Ztracených 20 % nikdo neřešil. Dokonce jsme sestavili vládu a jelo se dál. Pozitiva Sobotkovy vlády jsme ztratili osobním konfliktem premiéra s předsedou ANO. Dnes už víme, že jsme ztratili tradiční voliče z řad zaměstnanců, seniorů, rodin s dětmi, drobných živnostníků či lidí se zdravotním postižením.

Viníky jsme všichni my, kteří jsme mlčeli nebo neudělali dost k tomu, aby došlo ke změně této postupné ztráty důvěryhodnosti ČSSD u občanů a postupné normalizace strany.

Cestou ven je pochopit, co se vlastně stalo. Skoro 30 let jsme byli zvyklí, že jsme byli první nebo druzí. Druzí s nadějí, že příště budeme první. Po těchto volbách jsme však v naprosto jiné situaci. A proto nelze jen tak s lehkým srdcem říct: Odejdeme do opozice a příště ty volby vyhrajeme. To už bylo. Je čas si otevřeně říct, že když zaktivujeme každého sociálního demokrata, který je ochoten pro stranu tvrdě pracovat, využijeme každé příležitosti k prosazení programu a zapomene na staré spory a ústrky, máme šanci za jedno, dvě či tři volební období opět pomýšlet na volební vítězství. Voliči se nevrátí sami od sebe a žádní další neexistují.

Musíme opět s pokorou přesvědčit zaměstnance, seniory, rodiny s dětmi, drobné živnostníky či lidi se zdravotním postižením, že děláme nezištnou politiku v jejich prospěch. Z tohoto pohledu je potřeba vystrčit dopředu mladší, ale zkušenou generaci dnešních čtyřicátníků, kteří časem dovedou ČSSD k novým volebním úspěchům. Nezodpovědné by bylo vyvolávat očekávání, že se něco stane samo a v krátké době.

V letech 2002–2006 jste byl ministrem práce a sociálních věcí, je vám tato problematika stále blízká? Co momentálně naši zem sužuje a trápí jak ohledně zaměstnanosti a sociálních věcí?

Paradoxně ministrem ve třech vládách. Nebylo to jednoduché. A jsem rád, že se mi podařilo připravit a prosadit zbrusu nové zákony. Naprosto revoluční Zákon o sociálních službách nebo moderní Zákoník práce. Sen každého odboráře. Oblastí sociální politiky a zaměstnanosti se samozřejmě zabývám stále a rád poradím každému, kdo o to má zájem.

V současnosti je ideální doba na vylepšování sociálního systému i oblasti zaměstnanosti. Ekonomika rychle roste. Je potřeba toho využít k výraznému zvýšení životní úrovně všech občanů a přiblížení se standardům obvyklým v Rakousku nebo Německu. Zanedbání sociální oblasti vede k nárůstu kriminality. A řešení důsledků kriminality je mnohem dražší než přiměřené výdaje na sociální politiku. Nebál bych se ani razantního zvýšení důchodů a investic do služeb a bydlení pro seniory a lidi se zdravotním postižením. Pravicové pohádky o důchodových reformách jsou jen cestou, jak obrat seniory o peníze a přihrát je privátním pojišťovnám.

Dobu nízké nezaměstnanosti využijme k práci s těžko zaměstnatelnými skupinami, na které při vyšší nepamětnosti nebude čas (absolventi, lidé nad 50, matky a otcové po rodičovské dovolené, lidé se zdravotním postižením).  Nebojme se výrazně podpořit rodiny s dětmi včetně výrazného zvýšení životního minima. Jsme dostatečně bohatá země, aby u nás nemuseli děti trpět hladem. To souvisí i s dostupným bydlením pro seniory či mladé rodiny. Výraznější podpora rodin, kde alespoň jeden z rodičů pracuje, aby bylo jasné, že pracovat se vyplatí.

Byl jste nejen úspěšným ministrem, poslance a senátorem, máte nějaké další politické ambice, nebo jak vidíte svou roli v nynější politice a sociální demokracii?

Je čas podpořit další nastupující generaci politiků. Osobně už jsem prošel skoro vším. Nó prezidentem jsem ještě nebyl, ale to beru s úsměvem.

Chci pomoci ČSSD dostat se z propadu, který si nezaslouží. Asi by stálo za to, kdyby nové vedení oslovilo všechny zkušené politiky, kteří zatím ve straně zůstali. Taková „rada starších“ z úspěšných lidí, kteří mají zkušenosti, a které se mohou hodit. Už jsme ztratili spoustu úspěšných a schopných lidí jen proto, že jsme nedokázali překonat vlastní pýchu.

Nemůže žít v minulosti. Krizí prochází sociální demokracie v celé Evropě. Nečekejme, že pro nás mají řešení. Bude to dlouhá cesta. ČSSD musí najít odpovědi na aktuální otázky dnešní doby.

Co vás nyní nejvíce politicky trápí a co vás naopak potěšilo?

Vadí mi rozhádanost a agresivita v současném politickém dění a ČSSD. Místo politických soubojů se čím dál více podávají trestní oznámení. Vytratili se srdcaři a převládají kariéristé, kteří jdou jen za svým. Nedrží se slovo. Podepsané dohody jsou mnohdy cárem papíru.

Potěšilo mě, že jsou stále lidé, kterým mohu věřit. A nejsou to jenom sociální demokraté. Lidé, kteří chtějí lepší svět a nečekají žádné prebendy. Lidé, pro které je podaná ruka svatá v dobrém i zlém. Prostě lidé, na které je možné se spolehnout za každého počasí. Není jich mnoho, ale jsou.

Jste hrdým Moravanem, je něco, co Moravu trápí?

Máte pravdu, že jsem moravským patriotem. Patřím mezi ty, kteří uvádí národnost moravskou a jsem Moravský Slovák. Na Moravě jsme si vždycky poradili. Je potřeba zapracovat na vyšších mzdách, když už je práce dost. Je čas dostavět dálniční propojení na Vídeň a na Otrokovice. Dokončit plavební komoru Baťova kanálu v Rohatci a umožnit plavbu z Kroměříže až do Hodonína. Trápí nás sucha, ale co čekat na Moravské Sahaře. Tak snad nám letos už nezmrznou meruňky a vinohrady. A těším se na diskuze o politice nad mladým vínem.

Jak se dokážete ve volném čase odreagovat?

Snažím se dohnat těch 20 let ve vrcholové politice, kdy jsem neměl moc času na svoji rodinu i koníčky. Tak se teď věnuji našim čtyřem vnoučatům. Vyjíždíme na kole po nádherném okolí Moravského Slovácka a Baťova kanálu. Sem tam si odreaguji adrenalin střelbou na Battlefieldu. Něco zabere údržba zahrady. Něco si přečtu („Ako chutí moc“ od Mňačka – stále aktuální) nebo relaxuji v mém oblíbeném a legendárním bazénku. A snažím se řídit svými dvěma hesly: „Nejhorší smrt je z vyděšení“ a „Neber život příliš vážně, stejně z něho živý neodejdeš“.