Několik postřehů, jak to probíhalo v Jizerských horách. V roce 1945. Dnešní pohraniční pomezí Polska a Česka.
Bylo již několik týdnů po osvobození a Rudá armáda začala sbírat válečnou kořist. Tehdejší železniční trať mezi Tanvaldem a dnešní Jelení horou v Polsku byla hodně důležitá a frekventovaná a proto i elektrifikovaná. A co udělali sovětští vojáci? Sloupy na elektrifikaci odřezali a i s dráty to odvezli domů, do rodného Sovětského svazu. Ještě dnes všude vidíte zbytky patek sloupů. Ani snad nemusím říkat, že představa, že s tím elektrifikují nějakou svou trať, byla úplně mimo. To mohlo jedině skončit v hutích. Ale válečná kořist je válečná kořist.
Nejúsměvnější na tom je, že takhle vlastně zlikvidovali trať svých budoucích spojenců - Československa a Polska, kterou se podařilo obnovit až po roce 1989. Tedy žádná válečná kořist z poraženého Německa, ale z okupovaných zemí. Jakoby předznamenávali jejich budoucí 40leté další vykořisťování.
Vlak s kořistí byl naložen v Harrachovském nádraží. Sovětský důstojník dal pokyn k odjezdu. Strojvedoucí znal sklon tratě a klesání do Kořenova a dále do Tanvaldu. Při pohledu na počet naložených vagónů mu bylo jasné, že tohle se prostě ubrzdit nedá a odmítl s vlakem odjet. Hrdinný sovětský důstojník to řešil velmi rázně přiložením pistole k hlavě strojvedoucího. To je argument, kterému se těžko odporuje a strojvedoucí vlak rozjel.
Vlak to neubrzdil, vykolejil, a strojvedoucí zahynul. O tom nikdo nesměl mluvit. Až po roce 1989. A taky teprve před pár lety dostal onen strojvedoucí pamětní desku.
V jedné vísce nedaleko se sovětští vojáci objevili zhruba v půlce května 1945. Znásilnili několik žen, pobrali co považovali za cenné a zase zmizeli a nikdo tam už od té doby o ruského vojáka nezavadil. A to dokonce ani v roce 1968. Ta vískla byla již tehdy tak chudá, že toho ani nebylo moc co pobrat.
Ale od té doby byl uprostřed té vísky pomník hrdinům osvoboditelům z roku 1945. Žádná jména, žádná data (nebylo ani co uvést). Pouze rudá hvězda. Za doby socialismu se vždy v srpnu kolem procházela hlídka Pomocné stráže VB a semtam kolem projeli i příslušníci Veřejné bezpečnosti (dnes policie). To aby se zabránilo jakýmkoliv provokacím.
Teprve před asi 3 roky v rámci revitalizace celého parku bylo rozhodnuto, že pomník bude odstraněn, protože nemá žádné historické opodstatnění. Můžete hádat, která strana jako jediná protestovala. Přejmenujme KSČM na Stranu přátel všeho východního. Nepomohlo to a v celém parku bylo zřízeno jedno obrovské dětské hřiště. Dnes navštěvované a využívané v létě i v zimě. A celá ves ožila. A nemusí to nikdo hlídat, aby nedocházelo k provokacím.
