Pojďme si to rozebrat a porovnat s naší předlistopadovou diktaturou, kterou mnozí pamatujeme. Argumenty pro a proti.
Představme si, že by mezinárodní olympijské hnutí prohlásilo, že země socialistického tábora, jsou totalitní, utiskují vlastní obyvatele a podporují teroristy ve světě (a víme, že to hnutí by mělo pravdu) a proto se jejich sportovcům zakazuje jet na olympiádu.
Pro sportovce těch zemí samozřejmě tragédie. Tak by se našly hlasy, že tedy se jim start umožní, ale pod neutrální vlajkou. A za určitých okolností.
Dejme slovo předsedovi českého olympijského výboru Jiřímu Kejvalovi (rozhovor s ním v časopisu Reflex 16.02.): "Pokud by se her měl zúčastnit nějaký ruský sportovec, dávno před zahájením her proběhne přísná selekce v tom směru, že podporovatelé režimu tam nebudou." No pane Kejvale, vy tu dobu před rokem 1989 pamatujete. Určitě si vzpomínáte na povinné podpisování anticharty, odsuzování petice Několik vět, shromažďování k podpoře KSČ a pod. A to vše dělali i normální lidé, kteří s tím nesouhlasili, ale kteří se prostě jen báli, že by měli problémy ve škole nebo v zaměstnání. A dá se tudíž očekávat, že nějakou veřejnou podporu vysloví válce na Ukrajině i ruští sportovci, když o tom jejich věrchuška rozhodne. Protože se budou bát, že najednou nebudou mít třeba kde trénovat. Už tohle pokulhává.
Pan Kejval pokračuje: "Líbil se mi přístup pořadatelů Jizerské padesátky...Amatérští sportovci z Ruska a Běloruska se mohli zúčastnit pouze v případě podepsání prohlášení, že nesouhlasí s ruskou agresí na Ukrajině." No a tady se už jedná skoro o hrdinský čin. Pojďme zase zpět do naší minulosti. Dokázal by někdo někde podepsat, že nesouhlasí s politikou KSČ? A veřejně by se o tom vědělo? Co by ho doma čekalo? Pokud toto pan Kejval chce po ruských sportovcích požadovat, tak je vlastně nutí k emigraci. A to už tedy mohou rovnou soutěžit pod vlajkou země svého azylu.
Ale připusťme tedy možnost, že se vše nějak uhladí a ti sportovci se tam objeví. Budou pod neutrální vlajkou, řádně prokádrovaní a budou soutěžit pod podmínkou, že se vzdají jakéhokoliv náznaku propagace své země a její politiky. A to pod hrozbou doživotního distancu. A opět. Co když dostanou příkazem si na stupních vítězů aspoň potichu broukat vlastní hymnu, aby televizní kamery mohly zabírat rty? Nebo si vezmou na sebe triko s něčím, neutrálním, ale jasně ruským, třeba portrétem Čajkovského? Vzpomeňme si na mladého ruského gymnastu (jméno už ani nevím) jak si po začátku ruské invaze na stupních vítězů hrdě připnul na triko velké bílé Z jako symbol ruských okupačních hord. Tohle všechno chce někdo vymyslet a předepisovat? A pak hlídat a kontrolovat? A když ti sportovci nesplní příkazy svých bossů, tak je doma čekají zase nějaké sankce? Co pak budou chudáci dělat? Bát se domácích sankcí nebo doživotního distancu?
Mně z toho vyplývá jednoznačně - v tomtéž časopisu je rozhovor s Dominikem Haškem, který je kategoricky proti jakékoliv účasti ruských a běloruských sportovců. Z výše uvedených argumentů bych dokonce řekl, že by to bylo i pro jejich dobro.
A neobviňujme z případného zákazu pro ruské sportovce Mezinárodní olympijský výbor, národní federace, takzvané válečné štváče, nebo všechny ty, co nenávidí vše ruské. Ruští sportovci by mohli startovat bez jakýchkoliv omezení a restrikcí. A vše má v rukou jen a pouze vedení jejich země. Stačí se stáhnout z Ukrajiny.
