Dnes už je to rarita. O málokterém politikovi lze říci, že by jej takzvaně mohl kdekdo. Většinou je to o emocích. Buď nenávist, nebo nekritické nadšení. V tomto ohledu se senátor Kubera naprosto vymykal.
Připomeňme si jeho starostování v Teplicích, kdy začal být známý svým nekompromisním postojem k dotacím. Chodili za ním všelijací típci a nabízeli možnost postavení toho a onoho, samozřejmě za pomoci všelijakých dotací. Není třeba připomínat že na malou domů bylo jistě také myšleno.
Odpověď starosty Kubery byla v podstatě monotónní, ale jednoznačná a jasná. Asi nějak takhle: "Hm, zajímavé. Dobré. A až to bude stát, z čeho se bude hradit provoz?" Předkladatel pak většinou něco nesrozumitelného zamumlal, sklapl kufry a už o něm v Teplicích nikdo nikdy neslyšel.
Vyřešil problém s černými skládkami, když zavedl svoz odpadu zdarma (nebo hodně levně?). Nakonec to město vyšlo levněji než ty černé skládky likvidovat.
Byl jeden z mála politiků, který uměl i pobavit. Nikoliv opakujícími se poťouchlými poznámkami, ale skutečně originální mluvou.
A po zvolení do čela Senátu mu tleskali nejen voliči a příznivci ODS a celé pravice, ale jako o svém příteli se o něm vyjádřil i prezident Zeman a bylo jasné, že má hodně přívrženců i z tohoto tábora. Prostě člověk jak dělaný na budoucího prezidenta.
Škoda ho. Takový politik, který je "stravitelný" pro většinu národa dnes asi neexistuje. Čest jeho památce a ať se má v nebi dobře.
