Dlouhodobě má namířeno na Ukrajinu, deptá ji, poškozuje, posílá tam dovolenkáře, zbraně, munici a teď už i nepokrytě shromažďuje velkou armádu na jejích hranicích.
K tomu problesknou zprávy, že se na Ukrajině chystá puč. To je tradiční ruský postup praktikovaný několik desetiletí. Pokud mám na nějakou zemi chuť tak to tam zajedu „urovnat“. Známe i my z roku 1968. A když není co urovnávat, tak se to prostě uměle vytvoří (třeba zprávy o nějakém puči) a hned je co zachraňovat.
Položme si otázku. Představuje Ukrajina pro Rusko nějaké nebezpečí? Může ho nějak vojensky ohrozit? Pokud si někdo na tyto dvě otázky odpoví kladně, tak není při smyslech.
Ukrajina jenom nenásleduje ruskou politiku, a tak má smůlu. Není tak poslušná jako Bělorusko a proto to schytává.
Ruský ministr zahraničí se nejvíc děsí rozšíření NATO o Ukrajinu. A opět si položme otázku: Ohrožovalo někdy v dějinách někoho NATO (nezaměňovat s jednotlivými státy)? Nikdy nikoho. Nebo si snad dokážeme představit, že by třeba náš (polský, německý, …) parlament schválil útok na Rusko? V NATO se totiž rozhoduje kolektivně. Kdo si na tuto otázku též odpoví kladně, tak také není při smyslech.
Rusko se bojí jen jednoho. Vstupem do NATO by Ukrajina odešla z jeho sféry vlivu a Rusko by už do ní nemohlo expandovat. To je jediný účel rétoriky Ruska o nerozšiřování NATO. O nic jiného těmhle ruským agresorům nejde.
Nedokážu si položit hypotetickou otázku, co by se stalo, kdyby se NATO přeci jen rozhodlo na Rusko zaútočit. Ale dokážu si lehce položit otázku, co se stane, když se rozhodne Rusko zaútočit na Ukrajinu. Ta otázka po krymských zkušenostech je legitimně na stole.
Nám, myslím tím NATO, zbudou jen tři možnosti:
1. Vojensky pomoci Ukrajině a dostat se do křížku s Ruskem s nebezpečím vzniku strašného válečného konfliktu. Toto řešení podobně jako po invazi na Krym, snad u nás nezvolí nikdo.
2. Nedělat vůbec nic a tvářit se: Vsjo v porjadku. Vím, že u nás je takových hodně, Hradem počínaje, ale já bych se hanbou propadl.
3. Zavést ekonomické sankce proti Rusku, podobně jako po zabrání Krymu.
Jiné možnosti nejsou a zvítězila by možnost číslo tři. Z Moskvy zase zazní něco o nepřátelských aktech a podobně. Známe to i my z Vrbětic. Rétorika přitvrdí a tím to skončí. A chudák Ukrajina, dodávám. Má právě tu smůlu, že na rozdíl od Pobaltí v NATO není.
