Závěrečná letošní vyjížďka. Konec sezony. Ale počasí zase vyšlo. Tentokrát jsme jeli jen dva, dali jsme za čtyři a půl dne 540 km, ale legraci jsme si užili stejně.
Vlakem do Bratislavy, večerní procházka, večeře, nějaké to startovní pivo a na kutě.
Ráno se na nás sluníčko jen směje tak vzhůru do toho. Překvapilo mě, jak bylo to hraniční pásmo za sídlištěm Petržalka k rakouské hranici dlouhé. Jedeme podél Dunaje pár kilometrů. Na jednom místě jako památník nechali asi 5 metrů trojitého plotu a pak už nás čeká přejezd do Rakouska.
První kilometry podél Dunaje jsou takové trochu fádní, ale přeci jen rozmanitější. Znám to podél Innu i podél Rýna, tam je to nuda. Tady se přeci jen střídají povrchy, zavádí nás to do vesnic i do lesů trochu od Dunaje, aby se po chvíli před námi opět zjevil. Prostě prvních 80 kilometrů do Vídně je taková příjemná rozcvička.
Dorážíme do Vídně. Na velké prohlídky to není. Ale aspoň vidět Prátr s ruským kolem a Stephansdom uprostřed města.
Pak podél dunajského kanálu ven z města a dále na severozápad.
Původně jsme zamýšleli, že odtud to vezmeme přes Moravu domů, ale Dunaj se nám tak zalíbil a počasí bylo tak nádherné, že jsme rozhodli o protažení trasy podél Dunaje až do Linze s tím, že tam to otočíme doprava na sever a přes Budějovice to vezmeme domů do Prahy.
Kousek za Vídní byl čas na oběd.
Cesta nás dále zavedla k zakonzervované jaderné elektrárně Zwentendorf. Výkon měla mít 730 MW a dostavěna byla v roce 1978. Tehdejší rakouský kancléř Bruno Kreisky si byl velmi jist svou věcí a vyhlásil referendum o tom, zda má být elektrárna dána do provozu. Referendum dopadlo v poměru hlasů 50,47:49,53 ve prospěch odpůrců elektrárny. Paradoxní je, že volební okresky v okolí elektrárny hlasovaly výrazně pro provoz. Elektrárna byla zakonzervována a Rakušané se od té doby stali militantními odpůrci jaderné energie. K tomu nutno podotknout že velkou část své spotřeby kupují i od nás, samozřejmě na to jde hodně produkce našich jaderných elektráren.
Elektrárna Zwentendorf dnes slouží jako tréninkové centrum, kde se specialisté z celé Evropy učí opravovat, rozebírat, skládat jednotlivé komponenty z provozu elektrárny.
Dunaj není jen jízda podél břehu. Ale má i mnoho meandrů, které jsou často přírodními rezervacemi. A i tam vás cyklostezka zavede.
A je to tak nádherné, že rozhodujeme nikoliv odbočit na sever do Budějovic, ale pokračovat podél Dunaje. S Martinovou manželkou dohodneme, že nás za pár dnů vyzvedne autem v Regensburgu. Tímto jí ještě jednou děkuji.
Jedni znalí cykloturisti, které jsme potkali na cestě, nám řekli, že kousek za Linzem je lepší použít přívoz a do Passau pokračovat po pravém břehu Dunaje, že je tam cyklostezka mnohem hezčí. Poslechli jsme je.
A nelitovali jsme. Poté co jsme před Linzem projeli několik desítek kilometrů krajem vinic, tak tady zase přišlo několik desítek kilometrů nádherné, divoké soutěsky. Vůbec by mě nenapadlo že v této nadmořské výšce kolem 200 metrů nad mořem něco tak krásného může být.
Napapat, nabundat, vyspinkat ... někde cestou.
Druhý den se přeci jen už malinko projevují podzimní mlhy. I na dlouhý rukáv dojde, ale jen na chvíli, za chvíli je už zase teplo. Ale Dunaj své kouzlo zase dostal.
Dojeli jsme k Pasovu (německy Passau). Krásné město, ale opravdu tak maximálně na den. Zde se slévají tři řeky - Dunaj, Inn a Ilz. Takže zájemci mohou odbočit a pokračovat podél Innu. My samozřejmě zůstali věrní Dunaji.
Máme před sebou poslední úsek Bavorskem do Řezna (Regensburgu).
Jsme v cíli - Řezno.
