V souvislosti se zabíráním Ukrajiny, stále častější jadernou rétorikou ruských pohlavárů a masivními vojenskými cvičeními ruské armády všude možně si svět klade otázku: kam až to chtějí Rusové hnát?
Chce to klid. Rusko bylo obr na hliněných nohou, ale ty už se pomalu hroutí a za pár desetiletí už z toho obra nebude skoro ani hromádka prachu. Začněme fakty a historií.
Ruská ekonomika je založena na prodeji plynu, ropy a uranu a to až z 80%. Není jedinou zemí na světě, která z toho žije. Jenže Rusko z toho chce uživit 144 milionů lidí na rozdíl od mnohých zemí kolem Perského zálivu, kde je těch obyvatel řádově míň a ještě jsou zvyklí na podstatně nižší životní úroveň. Tím nemyslím srovnání vládnoucích špiček (to jsou stejní gauneři), ale masy obyvatelstva. V současné době nepodřezávají Rusku nohy ani tak sankce za strany EU a USA, ale ceny ropy. Ta podobnost s Reaganem, který po dohodě s Araby srazil ceny ropy v osmdesátých létech a v podstatě tak rozložil Varšavský pakt, je mi až podezřelá. Ale důkazy nejsou.
Rusko namísto toho aby se snažilo stavět pořádně průmysl podložený sofistikovanými službami, tak jen shání nová odbytiště pro své suroviny a zároveň jejich nová naleziště a to i za pomocí chrastění zbraněmi, naposledy v Arktidě. Tak v roce 2014 podepsalo Rusko s velkou slávou dohodu s Čínou o stavbě ropovodu a dodávkách ruské ropy do Číny. Taktně již Rusko zamlčelo, že Putin byl v Číně skoro na kolenou a prosil o uzavření té dohody. Podle toho také vypadá. O nějakých garancích cen tam není ani slovo a Čínu především vůbec k ničemu nezavazuje. Čína si svého ruského souseda náležitě vychutnala, což byla zatím jen velmi malá satisfakce za vzájemné pohraniční problémy v šedesátých létech 20. století.
Čína v roce 2013 vyprodukovala 4,4x více než Rusko. Na vojenské výdaje vydala Čína v tomtéž roce 188 miliard dolarů, zatímco Rusko jen 88. Čína má 1,35 miliardy obyvatel proti 144 milionům ruským. Ale především čínská průmyslová základna je již kvalitativně podstatně výš než ruská. Nejde jen o množství dolarů. Jde i o technickou úroveň a špičkové technologie.
Číňané jsou na ruském dálném východě velmi aktivní. Kupují zde podniky a budují zde infrastrukturu. Loni byl zaznamenán první (to slůvko první zdůrazňuji, protože to bude pokračovat a lavinovitě se šířit) prodej 360 km2 ruského území plně pod čínskou správu. Číňané se snaží na ruský dálný východ hodně migrovat a čínské úřady toto horlivě podporují. Číňané, kteří se oženili s Ruskami, dostávají prémie a jejich děti se automaticky stávají čínskými občany. Migrace Číňanů na Sibiř je už tak masivní, že už se místy vyskytuje téměř kompaktní čínské osídlení. Snímky z ulic měst, jako je Chabarovsk a Čita, nabízejí dost prostoru pro pochybnosti, v jaké zemi ta města vůbec leží.
Dřívější ruský prezident Medveděv (dnes premiér) již v roce 2010 řekl: „Pokud nezvýšíme úroveň aktivity naší práce (na ruském Dálném východě), pak v konečném důsledku můžeme přijít o všechno.“ Problém Ruska je ten, že za celá dlouhá desetiletí vybudovalo na Dálný východ pouze Transsibiřskou a paralelní Bajkalsko-amurskou magistrálu. Jinak nic. Doslova nic. K tomu připočtěme, že Chabarovsk je od Moskvy vzdálen 8500 km, ale nejbližší čínské město pouhých 250 km. Peking pak 1250 km. A zdá se, že kostky jsou vrženy.
Čína nemůže mít jiný zájem než získat do čínských rukou ruský dálný východ s jeho nerostným bohatstvím a obrovským neobydleným územím. V průběhu pár desetiletí nepadne ani jeden výstřel a Číňané ho od Rusů prostě koupí na stojačku, zaberou svou migrační politikou a podvážou si svými investicemi. Ani na jedno Rusko nemá.
Nakonec se podepíše Čínsko-Ruská smlouva o odstoupení bývalých historických území Číny jako je Mandžusko, Sachalin a další. Fráze kolem toho budou mírumilovné, ale v podstatě půjde o to, že se zase na pár let zaplní ruská pokladna, aby bylo co žrát. Po těch pár letech bude rozprodej pokračovat a tentokrát se bude mluvit již o ekonomické výhodnosti pro obě strany, což bude i pravda. Nakonec zde zbude okleštěná evropská část Ruska na západ od Uralu a to na východ od něj bude nejdříve pod správou, později již i majetkem Číny. A Rusové už přijdou i o ty své nerostné zdroje. Tak, doposud dle mě velmi pravděpodobný vývoj. Ten následující, poslední odstavec, je už bohužel velmi černá možnost, jak to může skončit.
Číně stoupne sebevědomí a bude uvažovat o možnosti začlenění i zbytkového území Ruska do svého impéria, tak, jak to ve třicátých létech 21. století již provedla s Vietnamem a Mongolskem (to není překlep ve století, to předjímám). Rusko již nebude schopno se o sebe postarat ani teoreticky a konečně pochopí, co je to zásada kolektivní obrany a požádá o vstup do NATO. Jenomže o jeho přijetí budou spolurozhodovat i Pobaltské státy a Ukrajina, která v mezidobí již členem bude …. .
