A to v dobrém slova smyslu. Fakt jdete příkladem a díky Vám za to. Jsem Vám vděčný a doufám, že nejsem sám. Nebudu psát o tom, co vidíte v médiích. Budu psát o vlastní zkušenosti.
Živím se cestovním ruchem. Tedy teď už lze napsat: živil jsem se. A to hezkých pár desítek let. Tak teď už ne a už se mi kvůli tomu tady jeden aktivní důchodce posmíval. Ale to teď nechme.
Bylo na čase sehnat si práci jinou, aspoň výpomocnou. Kamarád má firmu na drogistické zboží a teď nestačí vyrábět desinfekce. Trhají mu ruce. A já mu je dodávkou po republice rozvážím. Přivýdělek, ale aspoň se úspory netenčí tak rychle.
Denně dám několik set kilometrů a tu a tam si zastavím u pumpy nebo v krámku s potravinami abych si koupil něco do úst. A nestačím se divit. Zrovna dnes, v jižních Čechách. Útrata 46 Kč za nějaké pečivo a minerálku.
„Mohu platit kartou?“ ptám se.
„Tak malou sumu? To snad ne,“ je mi promptní odpovědí.
„Já abychom si nepodávali peníze z ruky do ruky,“ a koukám že rukavice nemám ani já ani prodavačka.
„My si tady na to tak moc nehrajeme,“ jsem „uklidněn“ a platím hotově. Před nastoupením do dodávky si samozřejmě desinfikuji ruce. Desinfekcí mě má firma zásobuje dostatečně.
A tak je to všude. Někde si připadáte, že se Vás štítí a je to správně. Jinde si venku pokuřují před benzínovou (!) pumpou a když jdete platit, tak si ledabyle nasadí roušku a jdou vás odbavit. Prostě český národ.
Jinak je tomu u Vietnamců. Ti, co jsme se jim stále tak vysmívali, které parafrázoval ještě za socíku herec Krampol, kterým kdekdo tykal...tak ti ve svých vesnických prodejnách, kde mívají otevřeno 12 hodin denně, 7 dnů v týdnu, kde nechápete z čeho žijí, tak ti bez výjimky (aspoň všude kde jsem byl) mají u vchodu jednorázové rukavice, mnozí gel na desinfekci rukou, oni samotní vedle roušky též rukavice a často i plexištít u pokladny. A opakuji – všichni, co jsem zatím v republice viděl.
A teď to nejpodstatnější – vykládka zboží ve skladech velkooobchodů.
„Jo pane, pojďte dovnitř si to zkontrolovat,“ - v "české" firmě bez jakýchkoliv požadavků na hygienu. Jinde jsou striktnější a jinde to zase trochu přehánějí – nepustí vás z auta, všechny papíry se podávají pouze škvírou v okýnku.
A teď to přijde – ty vysmívané vietnamské velkotržnice, kam též dodáváme. U vrátnice u závory člověk s rouškou a štítem před obličejem. Nadiktujete mu své údaje včetně telefonního čísla. Pak vjedete do areálu a čekáte ve svém autě. Přijde sms – mohu odevzdat papíry a zajet k vykládací rampě. Jdu odevzdat papíry – měření teploty, povinná desinfekce rukou a teprve pak mohu skrz škvírku pod sklem podat dodák obsluze. Jsem tam sám, žádného jiného řidiče nepotkám. Všichni jsou ve svých autech.
Vyložím s asistencí místního skladníka, odjedu od rampy a zase čekám v autě, až budu sms vyzván, že je vše zkontrolováno, potvrzeno a mohu si papíry vyzvednout.
Vzorný příklad organizace, dokonalé. V žádném jiném „českém“ velkoobchodě to takhle promakané nemají.
Takže dámy a pánové Vietnamští – díky. Máte mé sympatie. A to již delší dobu.
