Irsko je v Evropské Unii země, kde setrvale narůstá počet obyvatel. Mají proto i jeden z nejnižších průměrných věků obyvatel. A Dublin vše vykresluje svým svěžím životem.
Ve sváteční dny si udělat výlet na prodloužený víkend? Proč ne? Trocha papírování s Covid pasem a příjezdovými formuláři, ale dá se to přežít. Tak vzhůru na cestu.
V Dublinu zamávání občankou, potvrzením o vyplnění příjezdového formuláře, najít prodejnu 3denních jízdenek, pak ten správný autobus (jeden vynechá), kde vystoupit, jak tam dojít, kde jsou v té mrtvé schránce uloženy klíče od apartmá ... každé cestování je tak trochu dobrodružství. Ale v jednu v noci jsme už šťastně v posteli. No neber to.
Náš první cíl ráno je Katedrála svatého Patrika. Troufám si říci, že asi nejvýznamnější místní památka. Původem je již z roku 1220.
Je národním centrem protestantské irské církve. Podle pověsti používal svatý Patrik studnu, která byla poblíž, ke křtění konvertitů. Nahlédněme.
Ze všech děkanů katedrály je nejvýznamnější Jonathan Swift, autor Gulliverových cest a mnoha dalších děl. Má zde samozřejmě i svůj náhrobní kámen.
A nechybí tradiční pokladnička na dobrovolné příspěvky. Zde v místním stylu, jak ještě uvidíme později.
Vyjdeme ven a hned vedle je nádherná zahrada.
V které na nás čekalo milé překvapení - lavička Václava Havla.
Přejdeme k místnímu hradu a na nádvoří nás překvapí krásná díla z písku.
Jdeme hledat oběd. Občas se nestačíme divit. Takové "Pifko" je sice dobré, ale to si můžeme dát doma. My hledáme místního Guinesse.
Nalézáme a konstatujeme, že porce tu nešidí. Nejen piva (jejich sklenice je pinta a to je asi 0,568 litru), ale ani jídla.
Pokračujme do ulic plných mladých lidí.
Ale nemají to tu lehké. Když jste student, nebo máte členství v klubu, tak za přístup na internet zaplatíte dvojnásobek toho, co normální kolemjdoucí. Cedule opravdu k smíchu.
Je čas uzavřít den večerní procházkou.
Další den zahájíme "Plnou irskou snídaní".
A vyrážíme do "Christ Church Cathedral". Druhý nejvýznamnější kostel.
Historie katedrály začíná už asi před 1000 lety, kdy zde král Sitriuc Silkenbeard postavil první kostel. Uvnitř jsou nádherné dlažby.
I detaily dělají celek.
V podzemní kryptě jsou vystaveny kostýmy, které byly použity při natáčení seriálu Tudorovci.
Odpoledne si sedneme na autobus a zajedeme se podívat k moři. Na poloostrov Howth. Jedna cesta zabere tak tři čtvrtě hodinky a trochu osvěžení přírodou neuškodí.
A nakonec překvápko. Z vody se na nás koukal i nefalšovaný tuleň.
Dnešní večer pojmeme nikoliv jako romantickou procházku, ale jako návštěvu čtvrti Temple bar pojmenované po tom nejznámějším místním baru. Myslím, že slov netřeba. Obrázky řeknou vše.
Je to jedna velká party. Druhý den to nepoznáte. Normální automobilový provoz. Ale odpoledne přijede policie, ulice uzavře a mejdan začíná.
Na poslední den jsme si nechali dle mě vrchol. Pivovar Guiness. Já tomu pivu moc neholdoval. Tady jsem první den prohlásil, že se s ním dá žít. A třetí den jsem se do něj zamiloval. Tak nahlédněme do kuchyně.
Naprosto rozumně si expozici prohlížíte sami. Můžete se začíst do textů, zaposlouchat do audioprůvodce, nebo shlédnout videoklipy. Dozvíte se tak, že se zde ječmen praží přesně při 232°C. Ani trochu více nebo méně.
Vtipně zde s Guinessem ztvárnili i různá zvířata.. Koutek se důvěrně nazývá Zoo.
Celá procedura se vlastně dá vyjádřit 11 body:
1 - Ingredience, 2 - Mletí, 3 - Míchání, 4- Separace, 5 - Vaření, 6 - Chlazení, 7 - Kvašení, 8 - Zrání, 9 - Filtrace, 10 - Plnění, 11 - Požitek (Anoooo, s tím souhlasím!!!)
Vyvrcholením návštěvy pivovaru je doslova návštěva vrcholu. Na střeše je Trinity Bar, kde vám dají dle výběru jakékoliv pivo. Pohled na město a okolí je úchvatný. A vychutnání s Guinessem jak pohledu, tak chutě, je kombinace až vražedná.
A každá pohádka má svůj konec. I tento výlet.
PS: Teprve tady mě napadla zajímavá souvislost. Podívejte se na znak letadel irského nízkonákladového dopravce Ryanair:
A pípu pivovaru Guiness:
Podobnost čistě náhodná?
