Nepoučitelní. Pořád dokola. Kde se diktátoři postaví do čela ekonomiky je zle. Nám trvalo zničení hospodářství 40 let. Venezuele 20. Jak dlouho to bude trvat Turecku?
Místní vůdce (také demokraticky zvolený) Erdogan prohlásil: „V posledních dnech se začala hrát hra s Tureckem. Ceny lilků, brambor a okurek začaly eskalovat, je to teroristický útok.“ A jeho ministr financí dodal: "Sobecké chování je nepřijatelné. Poslední informace naznačují, že v tom jsou nějaké intriky. Uplatníme nutná patření. Naši občané uvidí, že jakýkoli problém se dá vyřešit, když do něj zasáhne stát.“
A opatření jsou již v proudu. V některých městech jsou již radniční prodeje levnější zeleniny v plném proudu. Tedy zeleniny dotované. V další fázi bude ta zelenina zabavená. Bude se tomu říkat nucené dodávky. Vždyť tohle všechno známe od nás z 50. let.
Ceny vyšroubuje maximálně monopol, nebo oligopol, nebo spolek tří operátorů, kteří si jdou ruku na ruku. Ale ceny nevyšponují uměle tisícovky malých rolníků a zemědělců. Vždy se najde konkurence, která bude chtít prodat trochu levněji a tím vydělat. Tomu se říká trh. A v tomhle funguje dobře, pokud není pokřiven dotacemi. A to si nemyslím, že by v Turecku byl ten případ. A tvrdit o těch tisících malých zemědělců, že je někdo organizuje, to je už na psychiatra. Prostě tvrzení hodné diktátora.
A v momentě kdy ten diktátor začne určovat ceny, tak je s trhem, dodávkami, zásobováním a životní úrovní konec.
Ve Venezuele to také takto začalo. Začalo se něco mlít o předražených potravinách a zavedla se cenová regulace. Nakonec toho bylo tak málo (podobně jako za války), že se musely zavést potravinové lístky. A došlo to ke klasickým koncům – vznikly dva prodeje, oficiální levný, kde nebylo nic a černý, kde bylo všechno, ale strašně draho. Vždyť tohle všechno známe i od nás za vlády té jedné třešničkové strany. Určování cen ze shora je prostě cesta do absolutního ekonomického dna.
A diktátor, když se mu něco vymyká, třeba z důvodu neúrody právě ceny zeleniny, tak tímto začne. Pak přitvrdí, začne se montovat do dalších věcí, hledat viníka (ve Venezuele to byli Američané) a nakonec musí sáhnout k represím proti vlastním nespokojeným občanům.
Kolikrát už tenhle postup ve světě proběhl a kolikrát to skončilo úplně stejně? Rozvrat, zmar, propast. Tak teď to zřejmě začíná v Turecku. Je vidět, že diktátoři v touze po vlastní moci udělají cokoliv pro její zachování. A nejhorší je, že ti diktátoři byli většinou svobodně zvoleni.
Ostatně nemusíme chodit ani tak daleko. U nás už to taky pomalu vystrkuje růžky. Pokud si nějaká skupina lidí dovolí protestovat proti premiérovi nebo prezidentovi, tak to nemohou mít z vlastní hlavy, ale financuje a organizuje je kdekdo. Od americké ambasády přes Sorose až po Kalouska. Přesně stejná rétorika jako teď v Turecku. A říkají nám to lidé, kteří byli také svobodně zvoleni.
