Premiér Medveděv okomentoval s neskrývanou radostí výsledek referenda v Nizozemsku o přidružení Ukrajiny k EU. Holanďané přidružení odmítli.
Měli bychom se ptát: proč? EU je hospodářský svazek, nikoliv vojenský. Nevím, jak může Rusko ohrožovat. A škodolibá radost nad jakýmkoliv problémem EU je z Moskvy slyšet každou chvíli. Je to možné si to vysvětlit buď jako typickou závist - když to nejde mě, ať to nejde ani ostatním. Samozřejmě že je to silně krátkozraké. Rusko by se mělo s EU snažit hospodářsky co nejvíce spolupracovat, mělo by svou techniku a legislativu dostat na západní standardy a snažit se ze spolupráce co nejvíce vytěžit. Bohužel se ale rozhodlo pro opak. Tak se snaží aspoň škodit.
A už vůbec nechápu co je Rusku do vztahu mezi EU a Ukrajinou. Pokud Ukrajinci mají zájem o spolupráci s EU, případně i o budoucí vstup, je to záležitostí jenom Ukrajinců a EU. Nekomentuji teď jestli je to správné, nebo špatné, jestli teď, později, nebo nikdy. Ale pořád je to o dialogu mezi EU a Ukrajinou a nikým třetím u toho. Rusko svým vměšováním zase jen ukazuje své imperiální sklony.
Rusko by mělo rozšiřování společného trhu vítat a snažit se do něj zapojit. Opak je opět pravdou.
Kdyby si Rusko EU vůbec nevšímalo, tak nevím, jak by EU mohla Rusko ohrožovat, nebo mu přímo škodit. Takže jsme zase u toho: proč? Vychází mi, že pro Rusko je nejlepší rozpad společného evropského trhu, společné energetické politiky. Jednotlivé státy jsou snadnější kořistí, nejdříve hospodářskou a později samozřejmě mocenskou, než celé evropské společenství. To je to, o co Rusku jde. O žádnou mírovou spolupráci mezi národy výhodnou pro všechny.
Mějme to všichni na paměti když stále slyšíme že rozpad EU, nebo její opuštění, je pro nás nejlepší cesta. Není! EU by se měla stát silným hospodářským celkem po vzoru EHS z osmdesátých let. Tedy volný pohyb zboží, služeb a kapitálu. A když se vyřeší vnější hranice, tak i osob. Ale samostatné daňové a zahraniční politiky.
Jakákoliv snaha o destrukci EU je pouze cesta zpět k moskevskému medvědovi. Ten to dokazuje dnes a denně, když sebemenšímu neúspěchu EU nadšeně tleská.
