Letos bohužel všichni mí vrstevníci odpadli. Tak jsme jel se svým synem a jeho vrstevníky. Nevím jestli se oni trápili s gerontem, nebo já vlastně šéfoval mateřské školce.
Idea byla taková, že přespíme první noc v Innsbrucku, kam dorazíme autem, to auto tam týden necháme, dojedeme k němu a zase jím pojedeme domů. Realita byla taková, že nocovat v Innsbrucku bylo velmi drahé a když jsem jen naznačil dotaz, zda tam můžeme nechat auto, tak začalo rvaní si vlasů, případně padaly sumy jako 30 Euro za den a podobně. Takže jsme nakonec start a cíl zvolili asi 50 km od Innsbrucku v Brixleggu, kde to bylo vše bezproblémové. Jak ubytování, tak týdenní parkování auta zdarma.
Na následujícím obrázku vidíte schématicky naši trasu. Celkově jsme strávili na kolech 8 dnů a ujeli 910 km. V dolní části pak výškový profil celé trati.
Sobota 15. června
Začínáme lehkou rozcvičkou, kdy jedeme asi 50 km podél Innu do Innsbrucku. Sice proti proudu, ale na těch 50km nastoupáme asi 50 metrů. Zde se stočíme na jih a začíná jedno z nejhorších stoupání celého výletu. Úkolem dne je dosáhnout Brennerského průsmyku. V Innsbrucku začínáme asi 580 m.n.m. a vrchol je 1371. Takže nějakých 800 výškových metrů na zhruba 40 kilometrech. Jsme připraveni případně i nocovat někde pod kopcem. Ale nakonec se zadaří a ještě pár kilometrů ujedeme po italském území, ale to už z kopce.
Brennerská dálnice je neuvěřitelné dílo. Když po ní jedete autem, tak si vůbec neuvědomujete, co je pod vámi. Kolik práce, peněz. To snad byl v 60. létech minulého století jeden z prvních projektů, které financovala EU. Přeci jen spojení přes Alpy je úzké hrdlo uprostřed Evropy.
A jsme nahoře! Vrcholové pivo a teď začne sešup.
Trasa vede po bývalé železnici. Vytrhaly se koleje, položil se asfalt. A frčíte po náspech a tunely. Jen ty semafory místy zůstaly.
Za hranicí skončíme asi 10 km v malé vísce Gosenpass. Máme 111 km. Večeře a několik piv je více než zasloužená.
Neděle 16. června.
Dnes to bude vlastně jen sjezd a rovinky. Moc se na to těšíme. Údolí, kterým se na italské straně táhne Brennerská dálnice, jsem autem jel už nesčetněkrát. Teď to konečně uvidím jinak. Chceme dojet až do Trenta a skutečně se nám to povede. Vzhledem ke klesajícímu charakteru cesty ujedeme do večera 146 km. A počasí nám přálo!
Cyklostezka vede podél silnic, ale i zcela samostatně. Ale hlavně je pořád dokonalá.
Brennerská dálnice je velkolepé dílo i na italské straně. Možná ještě monumentálnější než v Rakousku.
Jsme v cíli. Je čas na večerní procházku po Trentu. Kouzelné městečko. Do dějin se zapsalo tím, že zde mimo jiné sídlili i tři papežové, ale byla jim zde zima, tak toho brzy nechali.
Pondělí 17. června
Dnes nás čeká již trochu stočení na jihovýchod a cesta údolím řeky Brenta. Včera jsme zkonstatovali, že od hranice jedeme už vlastně přes 150 km jen po cyklostezce. Dnes se smiřujeme s tím, že už nás čekají malé silničky. To ale netušíme, že parádní cyklostezka bude i nadále pokračovat.
A pak už jedeme kouzelným údolím a soutěskami.
Začínají se objevovat ovocné sady a i první vinice.
Máme 118 km a končíme v městečku Asolo.
Úterý 18. června
Dnes nás čeká posun podél Alp směrem na východ. Pojedeme tak s horskými velikány po levici. Bude to rovinatá etapa. Krajina tu hodně připomíná Toskánsko. Večer skončíme poblíž známé vojenské základny Aviano a budeme mít 110 km.
Večer jsme sehnali jedno z nejluxusnějších ubytování celého našeho pobytu. Obrovský prostorný byt s kuchyní a velkým obývákem. Problém byl, že v okolí v podstatě nebyla žádná hospoda. Prostě uprostřed vidlákova. Tak sedáme na kola a přidáváme si ještě asi 8 km a jedeme nakupovat. A večeře se snídaní tentokrát připravené vlastními silami a večer strávený s plecháči a filmem na mobilu.
Středa 19. června
Dnes dojedeme ten pohodový přesun podél Alp do městečka Gemone del Friuli. A zde se napojíme na cyklotrasu Alpe Adria, která vede ze Salzburgu přes Alpy do italského Terstu. Zakousneme se opět do hor, budeme stoupat skoro celou cestu až na italsko-rakouskou hranici. Jenže trasa vede opět po bývalé železnici. A o tom to je. Mosty, tunely, náspy. Ale hlavně logicky nemůže být stoupání nijak prudké. Už teď se na to těšíme.
Ještě než se vnoříme zpět do Alp, tak konstatujeme, že tady tedy povodně rozhodně nejsou, jako u Innsbrucku. Naopak. Spíše to připomíná sucho.
Průjezd tunelem na kole? Podívejme se na 15ti sekundové video. Snad to bude fungovat. Ještě jsem to nezkoušel. Zde kliknout a otevře se v novém okně.
Den zakončujeme po 117 km v malém městečku Pontebba uprostřed horských velikánů.
Čtvrtek 20. června
Dnes dorazíme na vrchol průsmyku nad Tarvisiem a přejedem zpět do Rakouska. Pak si to sjedeme z kopce do Villachu a odtud údolím řeky Drávy (Drau) do Spittalu an der Drau. To je cíl po asi 100 km, ale pokud se nám podaří se posunout ještě trochu dál na západ, bude to super.
V údolí řeky Drávy je už dost zemědělství. A to se pohybujeme v nadmořské výšce kolem 800 m.n.m.
Ubytovali jsme se na statku. Dřevěná nádhera. Akorát krávy ve stáji nebyly. Prý jsou na několik měsíců vyhnány na horské louky na pastvu. Tak místo nich ve stáji na noc zaparkujeme kola.
Pátek 21. června
A ráno k snídani chléb, ještě teplý, který právě paní domácí upekla. Fakt super. Nejdříve nás čeká asi 500 výškových metrů na zhruba 8 kilometrech. Takže dost příkré stoupání, druhé nejhorší na celé trase. Taky nahoře můžeme tak akorát ždímat trička.
Dojeli jsme do vesnice Mallnitz. Tady si vypomůžeme vláčkem, který jezdí pod hřebenem. Přes ten nevede nic, opravdu nic. Tedy ani železnice, ani silnice, ani cyklostezka. Možná pár pěšinek pro pěší, ale i ti musí být napůl horolezci. A tak je ve výšce asi 1200 m.n.m. prokopán pouze železniční tunel, masa kamení nad ním jde až do výšky 2800 metrů. Vlaky tu pendlují každou hodinu a nakládají pěší, kola, motorky i auta. Auto stojí 17 Euro, kolo 5. A tak se mašinkou dostaneme z Alp jižních do těch severních.
Na druhé straně vystoupíme ve stanici Böckstein a čeká nás nejdříve lázeňské městečko Bad Gastein a pak zase desítky kilometrů z kopce nebo po rovině mezi alpskými údolími.
Trasa nás zavedla i kolem známých středisek Zell am See a Kaprun.
Končíme v Mittersillu. Abychom splnili denní minimum 100 kilometrů, tak si těsně před ubytováním 3x objedeme dokola dva bloky místních ulic.
Sobota 22. června
A je to skoro hotové. K autu nám zbývá posledních 80 kilometrů, a ještě s poměrně pohodovým profilem. Ráno musíme vystoupat asi 500 metrů, což dá fušku, na průsmyk Thurn a pak už jen dolu a dolu a dolu ... .
Počasí je dnes takové na hraně. Vrcholky hor tonou v mracích. Takže změna. Jinak si gratulujeme, protože na počasí jsme opravdu měli štěstí.
Dojeli jsme k Innu. Poslední řízek a už jen spanilá jízda posledních 16 km pohodově podél řeky k autu.
Auto jsme po týdnu na místě našli, bez známek poškození i bez nějaké podivné zprávy od policie. Tak už jen namontovat nosiče kol, převlíct, naložit a na noc domů. Kolem půlnoci ze soboty na neděli jsme už byli ve vlastních postelích.
A příští rok zase něco .... .
