Vším, čím jsem byl, byl jsem rád. A tak budu určitě rád i štíplístkem, alias průvodčím nebo chcete-li stevardem. Využil jsem totiž nabídky společnosti Arriva vlaky a stal se na DP Č jedním z jejích zaměstnanců.
Ano, u společnosti Arriva, která byla v posledních týdnech tolik probíraná v médiích. Možná právě proto jsem se rozhodl své další články na tomto blogu věnovat zážitkům ze sv cest na vlacích této společnosti.
Rád se s vámi tady podělím o své příběhy z role stevarda, neboť tak se oficiálně u Arrivy jmenuje funkce průvodčího.
Vynechám všechny ty průšvihy, o kterých se psalo a u nichž jsem bohužel nebo bohudík nebyl, a budu psát jen obyčejné příběhy z běžného železničářského života u Arrivy.
Do roka a do dne
Záleží jaký přístup k dané profesí máte. Já jsem zvolil a snažím se o osobní přístup k lidem. Nebuzerovat, ale povídat si. Tedy pokud je čas. Nemám rád takový ten klasický přístup: Dobrý den, kontrola jízdních dokladů, děkuji, nashledanou. Snažím se s lidmi prohodit pár slov, občas zavtipkovat. I napjaté situace se pak stávají klidnějšími.
A tak se mi přihodilo na začátku roku zajímavé setkání s panem cestujícím z Tanvaldu do Železného Brodu. Rozebírali jsme různá témata života, a to proč jsou lidé k sobě tak málo tolerantní. Jsou semletí dobou, mají strach, že neuspějí na společenském žebříčku," pravil onen pán. A pak dodal. "Maxim Gorkij kdysi řekl, že každý člověk, který se narodí, je vlastně hrdina, protože přichází na svět s rozsudkem smrti. A"když budeme takto k sobě přistupovat, , že jsme vlastně všichni hrdinové, pokračoval onen cestující, budeme laskavější nejen k dobru, protože budeme žít s vědomím, že všichni jsme hrdinové, ale i k okolí, protože si budeme uvědomovat svoji konečnost."
Domluvili jsme se s oním panem, že zkusím žít podle této skutečnosti a do roka a do dne, že se potkáme na stejném vlaku a řekněme si, jak se mi změnil život. Tak se těším na 7. leden 2021 a na pokračování tohoto zajímavého a moudrého setkání.
