Protoze jsem milovnik chuti a vuni, neni mozne se s vami nepodelit o atmosferu na vanocnich trzich v okoli klastera Esram.
Predstavte si, jak borite ruku do prouteneho kose plneho hrozinek a orisku. Neni to krasny pocit? Neuzivate si to? Nebo jak zvykate susene olivy a hrdlo prolevate opravdu dobrym cervenym vinem? Nebo jak se prochazite po zablacenem placku jakoby pudu rozryla konska kopyta a dychate vuni cerstveho syra z mlecne farmy? No neni to krasa? Skutecnost nebo realita?
Skutecnost. Tady v Dansku si na kvalitni ekologicke jidlo skutecne potrpi. Nerikam, ze je to levna zalezitost, ale dovolit si to zase muze skoro kazdy. Zalezi, co preferujete. Nekolikrat jsem brouzdala supermarkety a me zvedave oko spocinulo na nescetne druzich ryze ci brambor. K cemu se tohle vsechno pouziva? Je to vubec potreba? Trh malinko presyceny zbozim se vsak nekdy leskne skutecne cerstvymi a prirodnimi ingrediencemi.
Na vanocni trhy jsme dorazili brzy. Jeste nebylo otevreno. Malinko poprchavalo. Tak listopadove. Znate to destive mzeni, ktere se zda byt nekonecne. V 11 otevreli. Platili jsme sice vstup, ale za to jsme mohli ochutnat spoustu dobrot. Prvni nase zastavka byla u stanku s medem. Nejen ekologicky vceli med, ale i pomazanka na chleba a v neposledni rade medove pivo, ktere jsme si dopravali pozdeji v klasterni restauraci. Prohloupili bychom, kdybychom neochutnali. Mnisi ho tady varili po staleti, tudiz je pekne ulezele. V byvalem trapistickem klastere se nyni nachazi ve sklepnich prostorach restaurace a kavarna, kde jsme mohli ochutnat tradicni dansky vanocni pokr jako za starych casu, uzene, medova paliva poleva (pripominala mi ohratou kremzskou horcici), spenat a pecivo.
Vsechno tu bylo tak trochu ze starych casu. Jakoby se Danove vraceli k puvodnim jednoduchym materialum. Zadna cola nebo dzus ze samoobsluhy, ale cisty most z jablek, ktere jsme kazdy podzim mivali spadane pod stromy na zahrade. Ano, to je ona zminena ekologicka potravina. Proste a jednoduse spadane jablko. Ochutnali jsme nejen pravou cokoladu, ale nas jazyk se pomazlil i s kousky syra a prave brazilske kavy. Citite tu vuni? Jeste ted jsem plna jihoamericke horkosti. Vite, jak to myslim. Americanovi, ktery kavu prodaval pod svou vlastni znackou a originalnim obalem, jsem verila, ze ma svou praci opravdu rad. U takovych prodejcu je radost nakupovat.
A poposli jsme dale, kde jsme se mohli ucastnit vyroby marcipanovych dorticku. Ja marcipan sice nerada, ale velice rada jsem se podivala, jak divka s troli capkou na hlave ve hmozdiri tluce maslo s cukrem. Kolem bylo pripravene ruzne koreni v kamenninovych mistickach. Ohmatala jsem si vanilkovy lusk a kousky skoricove kury a seminka tymianu a zazvorovy koren. Ja vim, nic zvlastniho, ale na tom miste jsem vse prozivala tak nejak intenzivneji.
Dopoledne jsme zakoncili v utulne klasterni putice, kde jsme pojedli zeleninovou polevku a vse zapili sklenkou medoveho piva.
Kdyz jsme misto opousteli, citila jsem skutecne uspokojeni labuznika. Za mnou vlala vune cerstveho jehlici z prirodnich vanocnich ozdob, svareneho vina a uzeneho srnciho a ja mela usmev od ucha k uchu. Jak malo staci ke stesti.
Vesely advent!!!
Mily Hamlete,
tak se mi to tady krati. Ode dneska zbyva presne deset dni. Ano, priznam se, mam to spocitane. Byla to ojedinela zkusenost travit cas na tvem hrade. Jsem ti nezkonale vdecna za tvou pohostinnost.
tvoje Ofelie
