Jak se tak poslední dobou potuluji světem kultury, neustále hledám tichý ostrov, který mi řekne víc než, zhyň, zhyňme, zhyneme. Už dlouho hledám tichou lásku kulturu kulturní, ale marně. Duch prapodivného nedospělého existencialismu vládne Prahou už hezky dlouho. Umělecké skvosty sdělující nové myšlenky, aby člověk pohledal. A i když se i ve Zlaté kapličce v rámci inscenací stále neuměle pláče nad rozlitým mlékem utlačovaných buržoastů za totality, není nutné házet flintu do obilí.
Občas se povede příjemné odpoledne, kdy se ztratíte ve Staré Praze a z nenadání zabloudíte do malebné kavárny v domě U Prstenu, kde si objednáte tak dobré latté, že na mléčnou pěnu jen tak nezapomenete a musíte se tam vrátit ještě druhý a třetí den. Později zjistíte, že chcete ochutnat i vynikající sendviče a nakonec zajdete i na koncert muzikantů, o kterých nevíte do té doby vlastně vůbec nic. Celkově je vám tam prostě dobře a později vám dojde proč. Je to vlastně to, co jste hledali. Nový směr, nová energie, nadčasovost, evropanství a i informovanost a zájem o současný svět. Najednou tam nenarážíte na tu přiblblou českou nostalgii ztělesněnou například televizním vysíláním socialistických seriálů. Kdo všechno mi ublížil, vy to nevíte? Komunisti se na mě podepsali a už se s tím nedá nic dělat, ale na seriál se kouknu, to je moje dětství.
V kavárně U Prstenu je prostě i v tom kafi cítit jsem hrdý Čech, něco umím, mám vizi, nápad a jdu si za tím a hlavně! Jdu dál! Neohlížím se zpátky!
David Kryštof Pomahač, muzikant, dramaturg a šéf kavárny U Prstenu je toho živým důkazem. Vlastně o něm nic moc nevím. Slyšela jsem ho pouze hrát na akustickou kytaru coby frontmana hudebního uskupení Kieslowski. V duu se zpěvačkou Marií Kieslowski jakoby znovu začalo tlouct srdce staré kulturní Prahy. Kouzlo okamžiku, kdy Davidovo hudební srdce bilo na poplach se mi zdálo, že s ním rezonují všechny zvonice a zpívají chorál s názvem Vzpamatuj se Praho, povstaň kulturo a ukaž, že jsi chlap! Tak slavnostní to byl zážitek. Ostatně si kupte jejich album Tiché lásky, stojí to za to. A i když je alternativní hudební scéna v Čechách zadupána Michalem Davidem a podobnými příslušníky kmene Disco, přijdete na to, že jsou Kieslowski a jim podobní vlastně jediní svobodní.
V rámci hudební performance Akustický řez, kdy dominovali Kieslowski, se představil i muzikant a překladatel Michal Bystrov, jehož texty se opírají o sbírky poesie českých básníků první poloviny dvacátého století . Na závěr vystoupil folkový kytarista a smutný nádražák Marek Dusil, který se vpálil do srdcí snad všech přítomných dam.
Inteligentní texty nejen o lásce a češství mi udělaly čáru přes rozpočet v tom, že jsem se přesvědčila, že pražská kultura stále žije. Žije tak nějak pod kůží nás všech, jen se rozhlédnout po všech zákoutích. Proto tě vyzývám občane, nebuď líný a vyjdi do ulic za svou tichou láskou kulturou kulturní. Bude jaro!
