Pidiaktovka pro nemilosrdně laskavého i laskavě nemilosrdného čtenáře či diváka detektivek. Psáno na základě negativních myšlenek. Věnováno J. V.
Komisař: Jménem zákona vás zatýkám?!
Osoba A: Mě? Co jsem provedl?
Komisař: Zatýkám vás pro podvracení současné společnosti! Nehodíte se sem! Nemáte pravdu!
Osoba A: Nechte mě!
Komisař: Jdeme! Ruce nad hlavu!
Osoba A: Beru si právo nevypovídat!
Komisař: Jdeme, jdeme! Máte samozřejmě právo na obhájce!
Osoba A: Nepotřebuju obhájce, obhájím se sám!
Komisař: Prosím, jak myslíte!
Soudce: Osoba A se rozhodla pro samoobhajovací proces. Zákonného státního zástupce odmítla. Osoba A byla obviněna z činu podvracení současné společnosti. Nemá pravdu. Žije naprosto bohabojný život a vymyká se všem dosavadním pravidlům, konvencím a zákonům, které jsou vidět na životě moderního člověka.
Žalobce: Osoba A byla obviněna z činu podvracení společnosti. Můj klient ji zažaloval za nesnesitelně nepopulistické názory a jednání. Laicky řečeno. Nezapadá. Neví. Chodí špatně oblečen. Jí nezdravá jídla. Nechodí k volbám ani k lékaři. Neustále se cítí pod tlakem. Nezajímá se o sex. Myslí si, že má pravdu.
Soudce: Obžalovaný vyjádřete se!
Obhájce obžalovaného tedy Osoba A (dále jen Obhájce): Nemám se k čemu vyjadřovat. Nic jsem neprovedl.
Soudce: Slovo má žalobce.
Žalobce: Co děláte?
Obhájce: Pracuji.
Žalobce: To je mi jasné, že pracujete, ale v jakém oboru?
Obhájce: Záleží na tom?
Žalobce: Záleží. Máme na to tady kolonku.
Obhájce: Pracuji v kanceláři.
Žalobce s úšklebkem: Hmm, neobvyklé zaměstnání. Takové sedavé.
Obhájce: Nemám potřebu se k této otázce nadále vyjadřovat.
Žalobce: Jste ženatý?
Obhájce: Je to důležité? Proč je to pro vás důležité?
Žalobce: Máme na to tady kolonku. Pro každého je to důležité.
Obhájce: Jsem svobodný.
Žalobce: Svobodný? Ve vašem věku?
Obhájce: Co je vám po tom?
Žalobce: Jste gay? Jaká je vaše sexuální orientace?
Obhájce: Proč je to pro vás důležité?
Žalobce: Máme na to kolonku. Jste gay? Proč žijete sám?
Obhájce: Nevyznávám žádnou sexuální orientaci.
Žalobce: Prosím? Tato odpověď nevyjadřuje žádnou variantu!!!
Obhájce: Já tu nejsem od vyjadřování variant. Já tu jsem od vyjadřování pravdy.
Źalobce: Co si myslíte, že je vaše pravda?
Obhájce: Moje pravda je celkem zřetelná. Každý máme svou pravdu. Záleží na tom?
Žalobce: Záleží.
Obhájce: A na čem vám vlastně záleží? Co je pro vás důležité?
Žalobce: Já jsem tady od toho, abych kladl otázky.
Obhájce: Co je pro vás pravda? Co je pravda? Je pravda to, co si dokážete obhájit a o čem nás tady všechny přesvědčíte nebo mám pravdu já?
Žalobce: Samozřejmě, že já mám pravdu.
Obhájce: A v čem?
Źalobce: V tom, že mám pravdu.
Obhájce: A v čem máte pravdu?
Źalobce: Mám prostě pravdu. Tak to od nepaměti bylo a od nepaměti bude. Koukněte se kolem.
Obhájce: Ale v čem máte pravdu?
Žalobce: Mám pravdu, že vás přesvědčím o tom, že mám pravdu.
Obhájce: Myslíte, že máte pravdu jen proto, že si to většina myslí? Dle čeho uvažujete? Čím se řídíte? Máte na to kolonky?
Žalobce: Mám pravdu. Nepotřebuju se nikomu zpovídat. Nepotřebuji nic dokazovat. Odpověď přeci vidíte všude kolem, kdo se hodí a kdo se nehodí. Vy se jak se zdá, nehodíte. Odjakživa mám pravdu.
Obhájce: Jaké je vaše zaměstnání?
Žalobce: Nepokládejte mi směšné otázky.
Obhájce: Jaké je vaše zaměstnání?
Žalobce: Nechám vás vyvést!
Obhájce: Nemáte na to kolonky?
Žalobce: Přeci vidíte jaké mám zaměstnání. Pracuji v kanceláři.
Obhájce: Jste ženatý?
Žalobce: Jsem ženatý.
Obhájce: Jaké je vaše manželství? Homosexuální nebo heterosexuální?
Žalobce: Co to je za otázky. Jistě, že heterosexuální? Vypadám snad jako teplouš?
Obhájce: Vyznáváte tedy heterosexuální orientaci.
Žalobce: Moment, moment, tady se snad ptám já!!! Já jsem na straně zákona o pravdě!!!
Soudce: Soud se odročuje na neurčito. Soud se odročuje na věčnost.
Žalobce: A kdo má tedy pravdu?
