Vzhledem k tomu, ze jsem delsi dobu nic nenapsala, musim to dnes napravit, abyste si nemysleli, ze vas sidim. Je to spis tak, ze proste nemam energii. Skola je celkem narocna, protoze se clovek musi soustredit dvakrat tolik, jak vyuka probiha v cizim jazyce.
Muj obvykly den zacina v 7.20. Mam opravdu velky problem se vstavanim, takze jogging trikrat tydne od 7 s Juanem Carlosem, telocvikarem a fotografem z Mexika, opravdu nestiham. V patek se mi tedy nejakym zazrakem podarilo vstat brzy, tak jsem si sla zabehat a navic bylo krasne rano. Vzhledem k tomu, ze me ctvrtecni rozvrh vzdycky uplne oddela, na patek uz nemam moc silu. Nekdo mi rekl, ze behani rano, nastartuje dobre den, tak jsem to zkusila.
Fascinuje me, jak tady v IPC maji vsechno zorganizovane. Vcetne toho, abyste neztloustli. Vidi, ze lidem chutna jist, tudis je tady nekolik moznosti, jak sportovat, coz mi tedy vyhovuje. Sama se malokdy dokopu k nejakym pravidelnym treninkum. Na ten beh je to tu uzasne. Spoustu rozlehlych zelenych parku a kdyz skrze ne rano prosvituje slunce, takrka idylka.
V 7.45 se jiz serviruje snidane. V tydnu je bohuzel vsechno sladke, tak opravdu trpim. Jediny nouzovy vychod k necemu slanemu je platkovy syr. Ostatne nekteri jedinci si na to stejne patlaji marmeladu. Nechapu.
V 8.30 nam jiz zacina prvni hodina. Vyuka trva vzdycky 1.5 h, tedy do 10. V 10.15 se vsichni sejdeme ve spolecenske mistnosti, kde probiha tzv. Morning fellowship. Jedna se o administrativu onoho dne. Ujasnuje se tam, ktera skupina ma sluzbu v kuchyni, rozdava se posta, anoncuje se nejaky dalsi program nebo zmeny v rozvrhu, obcas se tam vyhrozuje a pripomina, co je v IPC zakazane a hlavne se tedy zpiva. To me naprosto dojima. Kazdy den zpivame nejakou popularni pisen, znamou celemu svetu. Peli jsme Beatles, Abbu, Franka Sinatru, Luise Armstronga. Dvakrat v tydnu vzdy v utery a ve ctvrtek nasleduje po administrativnim setkani jeste velke uklizeni, kdy kazda skupina uklizi jednu cast arealu skoly. Od 11 zase nasleduje vyuka. Reknu vam, ze kolem 12. mam kolikrat opravdu dost. Ve 12.45 se kona slastna chvilka a to cas obeda. Po vsem uklizeni, zpivani a uceni mivam opravdu veliky hlad. Kdyz se do toho vseho jeste postesti sluzba v kuchyni, tak ve 12 kolikrat lezu po ctyrech.
Dvakrat v tydnu mam skolu i odpoledne a to je tedy uz celkem narocne. V pondeli to jeste jde, ponevadz jsem odpocata po vikendu, ale ve ctvrtek vecer sotva stojim. Ten den mam odpoledne 1.5 art a video, kdy opravdu tvorime a od 20 jeste Africke tance, kdy po vsem psychicky narocnem vzdelavani i tvoreni, jeste navic krepcim v telocvicne a rvu Hugacaga. African Salasi nam nekdy dava do tela i 2 hodiny v kuse. Vubec nevim, kde bere tu energii.
Nejradeji mam patky odpoledne. To se vsichni jeste uci a ja mam nastesti jiz volno, tudiz muzu napriklad jako vcera jit sama svobodne plavat.
Stredy byvaji trochu specifictejsi, ponevadz se schazime ve skupinach na myti nadobi a na uklid a snazime se nejak poznat. Vzdy je k tomu urceny nejaky program. Ted v tydnu jsme vypraveli o nasich rodinach. Vzhledem k tomu, ze mame ve skupine dost jedincu, kterym skoro neni rozumet anglicky nebo nemluvi vubec, tak jsem se toho moc nedozvedela. Celkem narocna komunikace nekdy. Mame tam Vietnamce Junga, ktery se porad smeje a ma sileny asijsky prizvuk, Japonku Junko, ktera je mila, ale taky jsem ji moc nerozumela. Dale Japonku Mayomi, ktera se neustale smeje a porad dokola opakuje, jak jsou lidi v Osace prdli. Rumunka Christina zase nema konec ruky, tak nikdy nevim, jestli se ji nedotkne, kdyz ji v kuchyni nenecham tahat tezke hrnce nebo naopak ji to pomuze. Indka Harpi skoro nerozumi a navic moc nepracuje. Asi to maji v Indii jinak zarizene. Bangladezan Aman se snazi, ale kdyz mluvi rychle, taky je to narocne. Vedouci skupiny Anders je arogantni mlady Dan, ktery si mysli, ze kdyz jediny mluvi plynule anglicky, muze ridit zemekouli. Pro zmenu schvalne drmoli, aby opravdu dokazal, ze je REALY REALY british. Kazdopadne nasemu uciteli Sorenovi z Danska rozumet je, tak alespon od neho jsem se dozvedela, jak to u nich v rodine po generace chodi.
Stredu vecer uzavira World debate forum, ktere vede novinarka Moulin ze Svedska. Minule jsme diskutovali o valce v Gruzii. Na anglictinu rozhodne nejnarocnejsi hodina. Pro me opravdu hodne tezke.
Vikend je mnohem vetsi pohoda, protoze mame snidani a obed dohromady, tzv. brunch a odpoledne nasleduje nejaky vylet nebo volno.
Myslim, ze rezim IPC me dokonale pripravi na pracovni zivot. Na dodrzovani pravidel od rana do vecera prisny rezim, povinnou dochazku, vcasny prichod, jsem nebyla na univerzite zvykla. Ceske vysoke skolstvi je tedy mnohem svobodnejsi. Hlavni rozdil mezi studiem tady a u nas, je neustala priprava z hodiny na hodinu a vyzadovana aktivita pri vyucovani. Proto je to mozna vsechno tak vycerpavajici. U nas se jedna o narazovky ve forme zkouskoveho obdobi.
Ve finale vsak zjistuji, ze system i pres veskerou narocnost, funguje dokonale, protoze i pres unavu citim, ze me IPC nekam posouva a dokonce zacinam mit i trochu fyzicku.
Mily Hamlete,
zivot v IPC se tak nejak ustalil. Zvykla jsem si na rezim a jakz takz zvladam pobirat slovni zasobu celkem narocnych predmetu Global Challanges line a Developet management line. Pocasi je zatim celkem uchazejici, ale ve dnech, kdy prsi, si moc nedovedu predstavit listopadove dny. Tvi poddani to resi alespon veselymi variantami plastenek ci holinek. Asi bych si mela taky neco podobneho poridit.
tvoje Ofelie
