Poslední dobou zdá se mi, že lidé málo věří v Boha. Nedávno se mi podařilo ze zvědavosti zabrousit na webovou obdobu pánského magazínu. Podobnou kuriozitu už jsem v českých médiích dlouho neviděla. Ostatně pokud se tyto pofidérní zábavní stránky pro muže dají médiem vůbec nazvat.
Nebot Buh tak miloval svet, ze dal sveho jednorozeneho syna, aby zadny, kdo v nej veri nezahynul, ale mel vecny zivot. (Jan 3, 16)LF
Autor článku je doslova šokován, že v Boha věří méně inteligentní lidé. Alespoň takto atraktivně je pojmenován titulek. Jsem si vědoma toho, že čtenáře magazínu je naprosto nutné přesvědčit, že v životě s Křesťankou o nic nepříchází. Nejsou přeci tak hloupí, aby si s někým podobným začínali. O ostatních archetypech jsou čtenáři-muži tohoto e-zinu perfektně informováni.
Ostatně nejvíce mě pobavil fakt, že text operuje výzkumem amerického psychologa, který dle útržkovitých informací v článku pravděpodobně nemá ani tušení o tom, kdo je Křesťan. Tvrdí totiž, že v Boha věří jenom lidé s nižším inteligenčním kvocientem. Asi opomněl profesory jako C. S. Lewise či J. R. R. Tolkiena, když se ohání tím, že pracovník na akademické půdě se již více zamýšlí nad životem, proto absolutní lásku přece nemá potřebu hledat.
Já mám zkušenost jinou. Pokud jsem se setkala s Křesťany, málokdy jim chybělo IQ, jak se v článku naznačuje. Ba naopak. Většinou byli důkazem, že o životě přemýšlí a že na základě toho měli důvod hledat odpověď na otázku: Proč někdy ve svém životě cítím takové prázdno?
Já cítím veliké prázdno, pokud si přečtu podobně "podložené informace", které jistým způsobem formují mladé muže v naší společnosti.
