Podílí se Česká televize na pronásledování křesťanů?

Včera se v pozdních odpoledních hodinách konala u sochy sv. Václava demonstrace na podporu pronásledovaných křesťanů. Kdo by to byl řekl v dnešním ateistickém Česku zahlceném bulvárními informacemi.

Na demonstraci mě nejvíce zaujal fakt, který pojmenoval předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. Šlo o jednoduchou zprávu, že Česká televize má na svém webovém portálu ČT24 záložku typu Skandály v církvi.Veřejnoprávní televize, která se má podílet na objektivním zpravodajství a být k bulvárním médiím, které zastupují velkou část trhu jakousi alternativou, si přihřívá polívčičku na půdě senzacechtivého diváka. Je velmi zvláštní, že tuto pod rubriku zařazuje vedle složek s názvy Evropa, EU, Afrika, Amerika, Asie a Austrálie, Blízký východ. Čekala bych spíše, že pokud by autoři webu chtěli pokračovat v zachování zpravodajské linie, zařadí pouze kolonku Světová náboženství nebo Církev ve světě, ovšem nikoliv Církevní skandály. Církevní skandály bych čekala pouze v řadě titulů jako Skandály v Evropě, Skandály v EU nebo Skandály v Americe. Z úst veřejnoprávního subjektu tato informace totiž zní, jakoby tu církev od toho pro média byla. Od těch skandálů. Tedy pokud má divák chuť na nějaký církevní skandál, má tady i svoji položku, stačí kliknout a už se může dozvědět něco o pedofilii, agresivních duchovních či dalších anomáliích, které jistě nabízí pouze církevní prostředí. Ale kde má divák vzít informace např. o tom, že církev je jediná instituce, která se stará o lidi, kteří nejsou členy právě jejich podniku? A proč to vlastně dělá? Kde má vzít divák informace o tom, že existují země, kde si křesťan nemůže svobodně ani otevřít Bibli a hrozí mu za to trest smrti? Kde má tedy český člověk získat informace, když se ze všech těch mediálních důvodů bojí do církve přijít, protože by ho tam pravděpodobně nějaký úchyl znásilnil? Nebo k něčemu nutil? Kde se tedy dozví, že církev je pouze instituce, která se skládá z lidí, kteří předtím žili ve světě a rozhodli si pouze přiznat, že prostě nejsou dokonalí, tak tedy začali něčemu smysluplnému věřit? Jak informujeme své spoluobčany o tom, že lidé v církvi jsou stejní jako lidé v hypermarketu, golfovém klubu či lyžařském oddíle? Věřím, že i v lyžařském oddíle můžete narazit na pedofila.

Pokládám si tedy jednu z mnoha zásadních otázek: Jak chceme tedy bojovat proti pronásledování křesťanů ve světě, když samotná Česká televize k pronásledování českého diváka vybízí? Vybízí ho k pronásledování a atakování lživými informacemi, které respondent převezme z média veřejné služby. Takový český divák však nezačne pronásledovat křesťany v Africe či v Asii, ale svého souseda či sousedku, který jde v neděli do sboru třeba v Táboře. Velmi smutný fakt.

Čemu vlastně říkáme pronásledování křesťanů? Kde jsou ony hranice? Musí nutně hrozit trest smrti nebo stačí pomalé české deptání?

Zde patří velký dík opět Pavlu Bělobrádkovi. Rozhodl se požádat ředitele ČT Jiřího Janečka, zda by nezařadil na portál ČT24 rubriku pronásledování křesťané. Pokud se to podaří, možná bude český národ o křesťanství vědět trochu víc a Česká televize se skutečně stane veřejnoprávní alternativou k české bulvární sprše.