Poslední dobou se v médiích roztrhl pytel s apokalyptickými vizemi. Poslední zpráva byla o devětaosmdesátiletém Kaliforňanovi, který předpověděl konec svata na 21. květen 2011 na osmnáctou hodinu východoamerického času. Nic se nestalo. Ostatně jako obvykle. Reaguji tak na článek Martina Nováka ze serveru Aktuálně.cz, který se snaží „konec světa“ vyvrátit na základě argumentů, které se mi zdají naprosto nesmyslné. Pokud jeho článek chceme vyjádřit jednou větou, říká v podstatě toto: „Vždy v minulosti někdo konec světa předpovídal a nikdy se nic nestalo.“
Coby křesťanka si naprosto netroufám konec světa odhadovat. Myslím, že o tom hlavně je víra, že prostě důvěřuji Bohu v tom, že pro mě chce to nejlepší a v prvním případě mě rozhodne nechce děsit nějakými útržkovými zkazkami, že už se blíží na zem. Navíc, pokud se blíží Bůh na zem, budu-li operovat obratem neobratných novinářů, není to hrozba, ba naopak. Pro křesťanskou víru jsem se rozhodla zhruba před třemi lety a čím více čtu Bibli, tím je mi jasnější, že nic není tak povrchní jako právě zmíněné články, ať jsou jakékoliv. Buď se přiklánějí k jedné z teorií konce světa, anebo naopak všechny teorie alibisticky vyvrací, že se máme bez Boha vlastně dobře. Ani jedno není pravda, alespoň dle mého pozorování. Můj život bez Boha byl prázdný a to musím říct, že jsem se coby novinářka nikdy nenudila.
O co mi jde. Ráda bych vysvětlila, jak pracují novináři. Důležité je si uvědomit, kde onen článek v zásadě vyjde. Pokud se jedná o deník, nemůže být zpráva nijak hlubokomyslná. Denní novináři často pracují se zdroji, které mají k dispozici a nutno podotknout, že rozhodně nemají čas se věcmi zabývat do hloubky. Většinou se vracejí ke starým článkům anebo k titulkům, které zaujaly čtenáře v minulosti neboli nejlépe prodávaly. Proto je tedy jasné a z článku pana Nováka patrné, že se dozvídáme zase jen o senzacích v tomto případě na téma apokalypsa nebo-li konec světa. Logicky se psalo především o těch, kteří spáchali hromadnou sebevraždu nebo o těch, kteří udělali něco, co prostě baví číst. Ovšem málokde se dočteme, že pokud Bůh má přijít na zem, je to možné pouze skrze Ježíše Krista. Skrze to, že uznáme svou chybu - error nedokonalého lidství a svobodně přijmeme jeho lásku a budeme pokorní ke stvoření. Zatím příliš pokorní nejsme. I kdyby Bůh na zemi byl, nedali jsme mu šanci. Jestliže chceme něco měnit nebo se děsíme nebo naopak pragmaticky vyvracíme konec světa, je dobré zjistit si, jakým způsobem Bůh jedná v našem životě, zda jsme ho vůbec nějakým způsobem přijali anebo zda ho ignorujeme. Myslím, že v naší zemi mluví statistiky celkem jasně. Jsme schopni podporovat spoustu bohů a bůžku v podobě piva, hokeje, fotbalu, horoskopů nebo nákupů prestižních značek, nemáme problém se poddat jakékoliv až sektářské filosofii západní firmy v prosklené kostce, kde nám dobře zaplatí, ale Bůh podle nás neexistuje a o Ježíši nechceme ani slyšet. Co kdybychom se zamotali do nějaké prapodivné skupiny, která po nás bude chtít ty těžce vydělané peníze zpátky? Kdo vymyslel peníze a komu vlastně ve skutečnosti patří?
Technologie jdou velmi rychle dopředu a tedy i „duchovní“ věci se šíří rychleji. Dříve fungovaly pouze tištěné noviny a zase se psalo jen o Nostradamovi a podobných lidech, tedy nutno říci, že v dějinách žurnalistiky a vlastně i lidstva se nic nezměnilo. Chceme stále senzace, jenomže dnes máme mnohem více kanálů, jak je přijímat, tedy je nutné je více nafouknout, rozmáznout nebo rozmnožit a dát jim více jmen. Dříve stačil jeden Nostradamus. Dnes tu máme Šumšiána z Indie a Kim-fu-gu-ka z Korei a Billa z Ameriky.
Pokud chceme důvěřovat novinářům, je dobré si vybírat. Pokud chceme důvěřovat Bohu, je dobré učinit svobodné rozhodnutí. Přečíst si článek je samozřejmě mnohem jednodušší a vybrat si názor, který se nám více hodí také. Ale udělat si vlastní názor? Bůh na zemi dávno je, jen na nás prostě netlačí a neděsí nás. Proto prosím, Martine Nováku více zkoumejte zdroje, mluvte s věřícími lidmi a neděste už národ tím, že pokud se Bůh blíží na zem, jde o nějakou hrozbu. Nejde. O lásku jde, pane Nováku.
