Jakoby nic

"Když jsem ho spatřil, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. Tu na mě položil svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem Ten první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, jsem živý na věky věků." (Zjevení, 1, 17 - 18)

Padal si ze střechy dolů

Za tónů klavíru…

Pomalu ses vznášel nad městem…

Jako placatej panáček vystřihnutej z papíru…

Podzimní vítr rozfoukal korunám stromů vlasy…

Tys umřel a druhej den šli zase lidi do práce.

Jakoby nic.

Padala jsem ze střechy dolů

Za tónů klavíru…

Cestou jsem potkala sedm hvězd...

Jakoby nic.