Holčičí sen

Tak trochu nekřesťanská báseň, ale ze mě. Všem, kteří se cítí pohoršení se omlouvám, ale třeba vám pomohu zbavit se holčičího snu...

Zase jsem někomu ukradla objetí. Nepatřilo mi. Cítila jsem se jako někdo, kdo jde kolem a prosí.

Obejmi mě.

Nevěděla jsem, co je to touha. Toužila jsem po té skutečné touze. Né té vysněné. Nevěděla jsem jaké to je toužit doopravdy. Jen jsem věděla, že to není tak zábavné jako v holčičím snu.

Kluci nemají sny.

Holky sní o holčičích klukách.

Kluci nosí kytky, jen když chtějí být trochu holčičí.

Ani do porodnice. A už vůbec ne k svátku.

Obejmi mě, křičí holka.

Já tě chci ale vošukat.

Obejmi mě!

Nějak se domluví a pak zase sní kousek sýra společně k snídani.

Skutečná touha zaklepala na dveře holčičího snu.

Nepustím tě tam. Obejmi mě.

Já ale nevím, co vlastně chceš…