Čekání na Godota 2011

Čeho je moc, toho je příliš aneb o lásce stokrát jinak posté a prvé. A protože je opět perex příliš krátký, musím připsat ještě tuhle větu a tuhle a tuhle a tudle nudle.

Pravěk nesmyslné diskuze o čekání na Godota:

„Víš, mě se docela hodí, že vztahy dneska nefungujou…“

„Jak to?“

 „No nemusím si tak akutně někoho hledat…“

„Ty nikoho nechceš?“

 „A co dítě?“

„Ty nechceš děti?“

 „Chci.“

Po porodu:

„Tak už drží hlavičku?“

 „Nedrží? A nejste pozadu?“

 „Jsme.“

V roce:

„Ještě nechodí? Ne? Byli jste u doktora?“

„Byli.“

V deseti:

„Zase přišel pozdě do hudebky?“

„Jo.“

V osmnácti:

„Už někoho má?“

„Ne.“

Ve dvaceti:

„Už někoho má?“

„Ne.“

V pětadvaceti:

„Už někoho má?“

„Ne.“

Ve třiceti:

„A on nechce děti?“

„Chce.“

Víš, jemu se docela hodí, že ty vztahy i dneska nefungujou…“