Poslední dobou zase lámu hůl nad naší zemí. I když duši jsem zaprodala Česku, vidím tady v milounké kotlince mezi USA a Ruskem příliš mnoho neřestí a přemýšlím, kam hezky rychle zdrhnout, jestli za Putinem nebo Obamou nebo zase hezky začít zahrádkařit a chalupařit na demarkační linii. Rozdíl je jen v tom, že moje plodiny budou pokukovat po fleku na farmářském trhu nikoliv po povolení z JZD, ale strach, že mi všechno seberou, to budu mít pořád, to se nebojte.
Ani neutíkám před vlastí, poněvadž je tady hezky, zvlášť na jaře, když se to všechno rodí a klíčí a líhne, jako před těmi všemi strýci, kteří nakoupili kasína, limuzíny a kolotoče. Ovšem škoda, že se žádný z těch stréců břicháčů do té limuzíny sakumprdum nehodí a možná ani nevejde. To George Clooney to je jiný kafe táto, ten alespoň nějak vypadá, křičí máma od obrazovky a jde si do koupelny nasadit blonďatou paruku, aby taťku mediálně reprezentovala. No a Máňo, kolikrát ti mám říkat, ať se nerveš do tý leopardí vestičky, vždyť už na to nemáš věk kotě, v říjnu ti bylo šestapadesát! Rošťácky zašveholí Franta Clooney Napůlameričan a dopíše esemes své milence do lázní Piešťany, kde uplatil místní personál, aby mu ukrývali něžné koťátko v místním hotelovém komplexu se soláriem a výřivkou a vanou a haldami růžových růčníků a bublinkatých životadárných sprchových gelů s gurmánskými specialitami a navrch krevety a božolé. Jo Kellner říkal, že je to tady horší než v Rusku ta korupce, ale na Slovači, to je ještě jiná krajina.
Máňa s Frantou míří do společnosti, kde na ně čeká novinář. Novinář nemá jméno. Možná mu říkejme večírkový povaleč. Poslední dobou totiž novináři přicházejí o práci a uživí se jen večírkoví povaleči.
„Tak co tam dáme Františku?“
„ Kam?“ Ptá se nechápavě Franta, jakoby neznal Bédu z Bludu a zařinčí pravými zlatými řetězy na zápěstí.
„No nevím, že je moje mladá v Piešťanech, už jsem tam poslal jednoho povaleče z konkurenčního Špióna, to mi asi pro zítřek stačí.“
„ A nemáš aspoň nějakej novej auťák Fanouši?“
„ No hele na jedno cabrio mě stará ukecala, tak si to tam jeďte vyblejsknout, tady jsou klíčky od garáže. A teď už mi dej pokoj.“
A pak se mám něčemu divit? Potom přijdete na úřad a přivítá vás Vlasta Vocásková jaktože nemáte ten papír, který jste měli mít a když se ohradíte, že vám Zdena Vonásková – kolegyně svěřila velké tajemství, že Vlasta nemá na canc od Zdeny vůbec žádnej nárok, tak Vlasta zrudne vzteky a dá vám za Zdenu, co proto, a vůbec jí nezajímá, že jste jenom obětí Zdeny a Vlasty a evidentně do týhle partičky nepatříte, už jenom proto, že nemáte odrostlej melírovanej květák a knír, ale i proto, že vám trochu dřív došlo, že když chce člověk někde pracovat, je třeba hezký bejt milej a úslužnej alespoň na těch ouřadech táto.
Celou dobu si pak připadáte jako v nějaké hloupé online hře, která nebere konce, protože, když se prostřílíte Zdenou a Vlastou, čeká na vás nahoře Fanouš. No není to nefér? Měl by tam přece sedět George! Minimálně George!
No nemáme bejt na co hrdý poslední dobou, a jak starý český přísloví praví: „Ty buď vůbec rád, že seš a hlavně nepřepínej, pač stejně nikde nic nedávaj.“
