(A na to, co se děje po jeho úmrtí..) Čtěte, máte-li v oblibě objektivní, vyvážené a samozřejmě rozumné texty..
X+
Chtěl jsem se tomu vyhnout, je toho už tak nějak všude moc. Nakonec mě však paradoxně vyprovokoval článek R. Polaneckého (http://polanecky.blog.idnes.cz/c/236902/Zemrel-clovek-z-masa-a-kosti-nikoli-polobuh.html), s jehož titulkem a 94,78% obsahu jsem souhlasil - takhle nějak bych to byl asi napsal, kdybych o tom chtěl psát na první, maximálně druhé 'našlápnutí'. Píšu až na to třetí, pročež stručněji - zdá se, že už bylo řečeno téměř vše. Václava Havla si vážím, aniž bych ho současně považoval za onoho poloboha, či snad vizionáře (jak se také z médií dnešních dnů dozvídáme..). Jeho jednoznačné a nealibistické (dnešním slovníkem 'transparentní') postoje z dob totality, mohli mu všichni ti prognostikové, kteří se po listopadu vyhrnuli ze svých ústavů a chytali správný vítr, jen závidět. A záviděli.. Ano, také by se mi líbilo asi nejvíc, kdyby Havel své prezidentování ukončil dříve (tak, jak sám předesílal, že má v úmyslu) a věnoval se raději svým hrám. Takto měl jsem i já často pocit, nepřičichl-li snad opravdu trochu k moci a nyní se mu nechce 'od válu'.. Nemyslím si to a i dnes věřím, že tím skutečným důvodem k tomu, aby setrvával v úřadu, byla jeho zodpovědnost za věci veřejné, jakkoliv to zní zprofanovaně a jaksi proflákle - on to tak měl.. Nebylo by mu snad lépe na oblíbeném Hrádečku, kde si mohl odpočívat, psát a občas přijmout nějakou tu návštěvu? A navíc: kdo by byl tehdy prezidentem místo něho? Nikdo přijatelný mě nenapadá... Nejsem určitě oním klasickým 'pravdoláskařem' a netrpím nekritickým obdivem k osobě Václava Havla, nedomnívám se, že byl nadčlověkem. Dělal jistě i chyby, ale kdo by je v jeho situaci nedělal? Bylo jich určitě méně, než by se dalo čekat. Jeho prezidentování nepřerostlo mu (tak, jako druhému Václavovi) přes hlavu, 'nepodělal' se z toho všeho.. A musím se usmívat, je-li mu vyčítáno, že zdědil Lucernu, že je milionářským synkem.. Každý se do nějakých poměrů narodíme, většinou i něco podědíme. A že Lucernu? Vy byste nedědili? Tento milionářský synek putoval z lágru do lágru, byl sledován na každém kroku, aby mohl alespoň koulet sudy v pivovaru, absolvoval své audience u pánů sládků, jeho hry hrávaly se po bytech, aniž bylo jisté, jestli někdy dojde i na divadla.. Ano, asi nebyl učebnicovým manželem, svatba s Dagmar V. přišla dříve, než by bylo zřejmě vhodné. A zatímco kdokoli jiný by asi při jeho zdravotních komplikacích a potížích byl už 10 let na pravdě Boží, špičková péče a odborníci, o jejichž asistenci u svého lůžka může si našinec nechat pouze zdáti (zde se mi vybavuje Renčínův vtip, kdy doktor stojící u postele nemocného, říká: 'Ano, v Innsbrucku mají přístroje, které by vám pravděpodobně pomohly. Proč se na to vlastně ptáte?'), prodloužila právě jemu život maximálně maximálně. I to je ale myslím pochopitelné.. Václav Havel si vybral (vybral?) boj proti komunismu a vedl ho vytrvale. Nemohl tušit, že se dožije jeho konce. Nevěděl, zda nezemře v kriminále. Netušil, že zatímco začátek roku 1989 trávil v base, na konci stejného roku bude prezidentem. Přesto nikdy neemigroval, vedl si doslova zarputile.. Všichni (no..řekněme většina) jsme si asi uvědomovali bezobsažnost, lživost a tuctovost všech novoročních prezidentských projevů za totality (od jisté doby zdá se mi, že se jejich tradice možná obnovuje..). První Havlův projev byl snad právě proto tak silný a působivý, zejména jeho začátek vyvedl se znamenitě, byl přesný. Takto nějak si ho pamatuji já: '..Desítky let jste pravidelně v tuto dobu od mých předchůdců slýchali cosi o tom, jak naše země vzkvétá, kolik bilionů tun oceli jsme vyrobili, kolik pšenice sklidili a o kolik procent překročili plán. Předpokládám, že jste mě nezvolili proto, abych vám i já lhal: Naše země nevzkvétá...' Inu - byl to pan spisovatel. A nelhal.. P.S. Taky už vím, proč nemůže být pan Polanecký 'seriozním' novinářem, jakkoliv psát umí. To by totiž u něj musela fungovat i jakási záklopka a onu hlášku o chladnoucím rektu nemohl by vypustit, neboť tato je již neoddiskutovatelně z rodu 'zu vieliozních'..
