Nad hlavou mi slunce pálí, konec můj nic neoddálí..

Hm..nic moc. Zatím ale z okénka kynu vlídně, na sever jedu z Vídně bujarý a z protější strany Dyje zaznívá melodie fujary, tak co...

To bylo tak. Já potkal ji sám, jak jsem si přál a šel jsem přímo k ní a ne dál. Chtěl jsem jí totiž říct: Pojď v moji realitu, mám k tobě citový vztah, fyzické násilí provedu já každému, kdo by na tě končetinu vztáh'. Nakonec to ale nějak nedopadlo, snad jsem to zavinil já. Byla pořád taková smutná..kdo se na to měl koukat? V hlavě měla asi nějakýho brouka. Takže se hledá žena (mladá slečna?), přičemž kdekoliv ona může být. Jo a raději žádná, nežli vadná.. A když to bude chvíli trvat, nebudu zoufat. Vím přece, že to nic není a za chvíli se to změní. Zatím jí třeba postavím bezvadný most - pevné pilíře a bude jich dost. A navíc: I cesta může být cíl.. Docela dost se momentálně nedaří. Jako s Máňou z Prahy. Tý jsem chtěl podat ruku a projít Václavák. Byla tam ale auta různých značek a než vyletěl ptáček, tak.. Prostě je na tom václavským Václaváku nějak moc člověků, nebo co. V tom houfu jsem se Máně ztratil, bylo mi do breku. Hlavně z toho, že mě vlastně zase tak extra moc nehledala, jak jsem tam byl tak ztracenej. Čas přitom letěl jako bláznivý, nemohl jsem ho chytit ani já; ani vy byste ho nechytili. Ale co..život jde tak nějak dál, jsou to malé věci.. Co je to všechno proti království Božímu? Z nového rekordu běžkyně se třeba včera radovali v Berlíně. A v oblačném počasí nám svět bují do krásy.. Tak jsem si nakonec radši zazpíval: 'Žal se odkládá, změna termínu, útěk ze stínu, to jsem zvlád'..' od Jirky Korna, ulevilo se mi a dobře to dopadlo, jen turistům jsme zahráli hrozný divadlo. A navíc: Ty stejně lásko nikdy nebyla bys taková, jako byla Semiramis, tak co.. Ale tak úplně v cajku od tý doby nejsem. Jednak je mi jedna věc pořád záhadou a stále vrtá hlavou mou - proč krásné dívky hloupé jsou? Tys nebyla výjimkou.. A pak se mi taky zdá, že mě tlačí můra, na hlavě meloun mám. Kdyby mi ho někdo sundal, dal bych mu za něj bůra. To by ale nejspíš musel být minimálně čaroděj Dobroděj. No jo - člověk na tom světě holt snadno pomate se, mochomůrky bílé bude pak sbírat v lese.. Já je teda zatím nesbírám, ale zase si musím v duchu neustále něco pobroukávat, pozpěvovat a to taky není žádnej šlágr. Skoro to vypadá, že jsem divnej patron. Možná strašně divnej patron. Když takhle v noci nespím a nic nejím.. Je to prokletí. Musím se toho neodbytnýho nutkání zbavit. Nebude to asi hračka a kdyby se to náhodou nějakému tomu doktoru Damdidamovi povedlo, stopro bych měl v očích úžas jak Alenka v říši divů. Rozhodně si ale musíme domluvit místo léčby, já totiž nejsem zdejší, jen projíždím.. A musí to proběhnout urychleně, protože zejména takhle při cestě autem mě všechny ty popěvky pronásledují neodbytně a jejich ataky jsou čím dál agresivnější. Není přitom vůbec nutný, abych zrovna jel škodou 100 na Moravu, spěchal a přejížděl přes Oravu. K nastartování bohatě stačí, když vjedu do Kladna - to je totiž 'to město', do Kolína - ten zas nějak stojí v pěkný rovině, nebo co.., případně vede-li silnice okolo Třeboně, kde se zaručeně pasou koně. Taky na Karvinou je třeba dávat si pozor. Zdaleka největší katastrofou v tomto smyslu je ovšem Rybitví, jakkoliv to tam jinak není vůbec špatný.. Kolotoč písní a jejich úryvků ovšem nespouštějí výhradně názvy měst. Prachovským skalám bych se taky vyhnul. Taky si v žádném případě nepředstavujte, co jste měli dnes k obědu. No a nedávno jsem třeba jel kolem Vltavy a najednou se mě zmocnilo silné tušení, že je nad ní 'cosi'. Ploužilo se to v rákosí a k mé hrůze bylo to 'cosi'.. Nechme toho. Prostě jsem jel raději rychle pryč, naneštěstí vedla cesta pod tou skálou, kde proud řeky syčel a čnělo tam to debilní červený kamení, což spustilo sérii z nejtragičtějších. Byla už tma, koukal jsem se do ní, na dlani jednu z tvých řas..no hrůza. To si nemůžu prostě žít svůj discopříběh? Jestli to takhle půjde dál, tak budu brzy viset metr nad zemí, ač nejsem David Copperfield.. A to je asi tak všechno. Náš čas je pouhopouhé PROZATÍM a pokročil. Taky mám už v nohou asi tak tisíc mil, nebo tak něco a jsem nějakej utahanej. Dokonce i v práci jsem to dneska zabalil dřív, přestože mi Jarmila vždycky radila, abych pracovní dobu dodržel. S Jarmilou to už taky skončilo. Chvíli jsem sice zkoušel naši lásku léčit lékořicí, ale nezabralo to. A to jsme si vůbec nežili špatně - měli jsme dokonce i dva hrníčky a čtyři talíře, který byly vyzdobený srdíčky přímo od malíře. Něco je holt špatně. Přitom když se podívám na fotky, tak mi řeknou, že jsem bez kazů a tvář mám pěknou. Tak proč mě nikdo nemá rád? Tak se mi zdá, že se to dá napravit tím, že něco sním. Proboha, ať mi někdo dá prášek psychiatrický...!