'..Může se mýlit i člověk dost chytrý, jako třeba já, když jsem vás tu nabádal, blbec, abychom spolu šli na vládní oslavu Dne svobody. Mínil jsem tím ovšem vás sto tisíc. Nepodařilo se to, byli jsme tam dva..'
Téměř na každém našem spisovateli (M.Kundera je nejspíš už francouzský-ne?) mi postupem času a několikerém přelouskání jejich díla začne cosi vadit. Není to jaksi úplně ono, je to 'řídké', v textu je spousta 'vaty', moc mentorují, dost se toho jaksi 'očte'.. A když se přistihnu, že už věty bez většího zájmu POUZE čtu, raději vstanu a zapnu si počítač, nebo se jdu projet na kole. I.Klíma? Nestrhává až tak, jeho texty mají výrazně kolísavou kvalitu. (Přestože jste-p.Vaculíku-nad tím, když mu E. Kantůrková chtěla opravovat věty, 'vrtěl v tramvaji hlavou, až se kymácela'..) K.Čapek? Ano..pan spisovatel. Ale příliš uhlazené, 'mravokárné' až 'státotvorné', musí na něj býti nálada. A.Lustig? Něco. Některé pasáže.. M.Viewegh? Raději ranná dílka, později sklony k tendenčnosti. Atd., atp.
Napadá mě jen pět autorů, kteří mě vždy znovu překvapují, baví čím dál víc, jsou trvale na špici mého žebříčku, naprosto odolávají jakémukoliv 'očtení se'. Hašek, Hrabal, Vančura, L.Klíma a jediný z nich ještě(pardon) žijící-L.Vaculík. A jsem velmi rád, že tento, jakkoliv se domnívá, že 'normální člověk nikam nepíše', psal, že vždy nepočkal, až ho to přejde. A že není Kožík.. ('Když dobrý spisovatel chvilku vydrží a počká, přejde ho i tlustý román. Kožík bohužel nepočkal..') A zejména, že to vždycky dopsal, jakkoliv pochyboval.. Výňatek z díla pro opravdové fajnšmekry: "Jeden Františkův holandský přítel měl ženu Češku: najednou opustila jeho i dvě děti a jela budovat duchovní říši. 'Někam do prdele', pravil Holanďan česky.."
Tu cenu nedostáváte proto, že někdo jí dostat prostě musí (a bude to ten, kdo jí ještě nedostal). Ani z toho důvodu, že už brzy umřete, jak jste sám zlehčil. Prostě si jí zasloužíte. A já jsem rád, že aspoň někdy dostane nějakou cenu někdo, kdo na ní má bezpochyby nárok..
Netuším, kolik lidí si toho povšimlo, ale mám dojem, že L.Vaculík byl snad jediným (nebo byli tři?) známým disidentem, který se po listopadu 1989 nehrnul do žádné funkce, přestože na to měl vzhledem ke své angažovanosti v roce 1968 a dalších téměř dvaceti následujících letech asi největší nárok. (Po panu Havlovi..samozřejmě..) Už v roce 1982 napsal: '..Poměry se mohou změnit způsobem, který si dnes neumíme představit; dovedu si to představit. A ulice budou plny lidí, kteří jako by teprv teď dostali rozum, který mohli mít dávno dřív, a budou potřebovat zas jako před lety komusi to hlásit. Já tam nebudu..' A nebyl.. Já si toho všimnul...
'..Je život krátký, či dlouhý? Kde je ten prchlý čas, v čí knize? Čas, kdy jsem Stromovkou chodíval každou sobotu se svými malými chlapci, když máma uklízela, vařila. Ten děj-a to je exaktní pravda-odletěl do vesmíru. Kdyby se kdesi nařídila šikovná promítací plocha, uviděli bychom ho tam..' Já myslím, že až se to s tou promítací plochou nějak vymyslí, Vy se za to, co se tam bude promítat o Vás, stydět rozhodně muset nebudete..
