Jejich Boj. (A co ten náš?)

Vesměs 'nejsou zdvořilí'. Bojují často v nevyhratelné, předem prohrané bitě. Někdy s větrnými mlýny. Proti všem! (To mají nejraději..) Ten umanutý a neutuchávající zápas je imponující až záviděníhodný. Nemyslíte?

V jakémsi-jinak okrajovém-filmu jsem zaznamenal scénu, která mě zaujala a nemizí mi z paměti. Náhodný host v jisté neortodoxní (ovšem slušné..jen poněkud jinak..nestandardně) rodině byl natolik vyveden z míry a konsternován přímočarým jednáním jejích členů, že se ohradil: 'Nezapomínáte na zdvořilost?' Odpověď: 'Nejsme zdvořilí.' Žádné 'Odpusťte..', 'Pardon, jestli se vám snad zdá..', nebo tak něco. Přicházeli k jádru věci (chováním, vyjadřováním, nekličkováním) zkrátka poněkud rychleji, než bývá zvykem, normou a hlavně, než jsou druzí navyklí chápat a vnímat. Počet společenských klišé a frází: 0. Umím si živě představit, že tento jejich každodenní Boj s těmi ostatními-uhlazenějšími je náročný. Ovšem neustupují..

Zazálohované v mysli mám rovněž sveřepé počínání redaktora, který, když nedostal od zpovídaného politika odpověď na svou otázku, položil tuto (když se byl pan politik, ve snaze obejít nepříjemné téma, vyčerpávajícím způsobem vyslovil k věci, jíž se dotaz naprosto netýkal) ve zcela stejném znění opakovaně. A udělal to několikrát, dobře si ho pamatuju. Byla to totiž přesně ta reakce, která se v podobé situaci nabízí (nabízela) a já čekal, kdy se konečně někdo takový najde, odhodlá. Měl jsem z něj velkou radost. Na hrubý pytel, hrubá záplata. (I když-ta jejich 'hroší kůže' toho snese..) Činil tak, aniž by hnul brvou, bez pardonu. A asi se to těm politikům přece jen příliš nezamlouvalo-dnes dělá někde mluvčího, tuším.. 

Lehké to nemá ani známý bojovník za zrušení letního času, pekař Stanislav Pecka, který si na toto téma vytrvale dopisuje s poslanci, senátory i ombudsmanem a vyzývá k vypsání referenda. Magor? O smysluplnosti jeho Boje lze jistě pochybovat, nicméně on nepochybuje a nevzdává se. Ovšem potěšil by mne, kdyby se rozhodl dovést svůj postoj k dokonalosti a jel si dle svého oblíbeného neletního času všem navzdory.. Pekařství by prostě otevřel v devět-deset hodin (podle svých hodinek), zavřel v šest-sedm a vy ostatní 'letňáci' se v tom orientujte, jak chcete. Pro mě existuje a platí jen jeden čas.. Howgh.  

Svého času povstal Jirous-Magor(zde o tom není sporu;-) ) v hodpodě U Medvídků, došel k přítomnému estébákovi, vyroloval svou báseň o tom, že začíná boj a celou mu jí přečetl. (Mejla Hlavsa tenkrát utekl..) Těch, kteří u piva huhlali odvážně o tom, co všechno by to chtělo a jak to zařídit, bylo dost. Ale kolik z nich by udělalo alespoň něco podobného? (Zřejmě nemá smysl domýšlet, KDYBY byla většina Jirousova ražení..) Řeklo by se 'Magor'. Tuším ale, že právě tenkrát byl on ten 'normální' a 'plastic people' ti ostatní..

První lekce vzdoru (tento budiž pochválen) pro začínající: Že prý slůvko 'já' je v životě každého člověka nejčastěji vysloveným. No, to se ještě uvidí..! Když si budu každý den pár minut říkat 'buldozer', to by v tom byl čert, aby 'já' nezačalo mít problémy.. A proč? Jen tak. Prostě odboj..:-). Něčím se přece začít musí (mělo by se). Tak proč ne svým soukromým Bojem se statistikou? Ta je na úvod, než se pustíme do větších akcí, ideální. Nijak se netváří, ani neodmlouvá. Ale bude se divit! (Jen ať vás u toho nikdo nepřistihne. Těžko by se vysvětlovalo, že si 'jen tak' pro sebe říkáte 'drůbežárna', že je to taková legrace..)