'Ten, koho podpíráš, ten dojde sám..', zpívá se v jedný písničce. A taky se tam zpívá: 'Ten, co se jasnej zdá, je papírovej čert..'
Ale. Někoho podpíráš a jakmile ho pustíš, on naprosto neomylně upadne. A jinej se zase 'jasnej' zdá a pod rouškou tohoto zdání 'jasnej' skutečně taky je. Takže: je to relativní.
Vzpomínám, jak jsme coby bratru patnáctiletí-šestnáctiletí puberťáci chodili na 'průmku' posedávat na tribunu zdejšího atletického stadionu. Pokuřovalo se, občas nějaké to pivko.. Trénoval tam o několik let starší sportovec, kterého jsme vídali denně z autobusu, kterak někam neustále utíká. Do práce, z práce, po práci.. Očividně námi opovrhoval a my na něj občas pokřikovali: 'Přidej!', 'Neflákej to!' a tak.. Jednou už toho měl nějak dost, nebo co a vyzval nás, ať si to jdem zkusit, když jsme tak chytrý.. A jeden z nás z hecu šel. Dali si osmistovku a náš reprezentant vyhrál. Nevěřili jsme ani my, ani on, ale kdo to nemohl naprosto pochopit, byl náš sportovec. Ten byl nad tím zcela zdrcen, zbalil si fidlátka a mlčky odešel. Ještě po letech se o tom nechtěl vůbec bavit..
Kdyby mi někdo měsíc předtím, než k tomu došlo, tvrdil, že budu stát dva metry od zpěváka Michala Tučného, když tento vykonává velkou tělesnou potřebu, přičemž s ním budu komunikovat, jakoby se nechumelilo, jistě bych si klepal na čelo.. Ale fakt se to stalo, věřte nevěřte..
Jsem se nasmál, když mi dcera tvrdila, že má kamaráda, který 'dělá do počítačů' a že se ho prý zeptá, jestli by pro mě neměl nějakou práci. Tyhlety naivní mladý jelita.. No, sice se mi tomu stále nechce moc věřit, ale schůzku s ním mám domluvenou a k smíchu mi to už zase tolik nepřijde. Celkem zajímavý, že ta - ještě před chvílí úplně malá - holka už může mít kamarády, který by mi teoreticky mohli vyřešit problém se zaměstnáním..ne?
'Žijte zdravě - choďte do hospody pěšky!' To je takovej úsměvnej 'reklamní slogan pana Jiránka, tuším. Ale já to tak dělám. A něco na tom je. Teda: nechodím do tý hospody pěšky 250 metrů, ale 7 kilometrů. A to už je - ostrou chůzí - skoro sport.. Než jsem přišel o řidičák, nenapadlo by mě to. Ale teď jsem si to dost oblíbil. Pozitiva jsou nesporná. Směrem tam si uděláte luxusní žízeň a cestou zpátky skoro vystřízlivíte a vyrobíte si krásnej hlad. No a pak: cesta vede nádhernou přírodou. Vážně pěkný. Jen tak pro zajímavost: Včera mě kontrolovali příslušníci na zcela stejném místě, kde mi před měsícem byl zabaven ŘP. Nevěřil jsem vlastním očím. Asi nějakej zakletej flek. Povídám jim: 'Tak já chodím jako blázen vzorně pěšky a to se vám taky nezdá? Jsem snad z něčeho podezřelej? Zadržíte mě pro potulku?..' No, musím uznat, že byli slušný. Jenom asi jaksi nechápali, kam si to ten divnej chlápek s batohem mašíruje ve 22.00h do polí.. To mi ale naštěstí ještě nezakázali..
Nelze nepoužít do článku tohoto typu: 'Já vám tady říkám, že člověk, který je náhodou ministrem, se ve skutečnosti nikdy nedozví, jestli růže z jeho zahrádky opravdu voní a jestli opera, kterou napsal, je umělecké dílo, či sranda..' (L. Vaculík)
Taky si myslím, že už nikdy nepoužiju hlášku: 'S těma bych chtěl mít dvojdomek.' Nějak se mi zošklivila. Když jsem se nedávno dozvěděl, že stavení sousedící s tím, které jsem si za účelem přestěhování pořídil, koupili romové cikánské národnosti, krve by se ve mně nedořezal. To se může stát jen mně!!! Tak jen doufám (protože co jiného s tím taky můžu dělat?), že se i tato skutečnost zařadí mezi všechny ty relativnosti, které nás obklopují a že tito sousedi se nakonec ukáží býti snesitelnější, než leckteří gádžové.. Snad i sám fakt, že si koupili domek o něčem vypovídá. Teda asi.. (Určitě!) Prý, že jsou slušní, chodí do práce. Ale je to jen pověst.. Neznáte někdo z doslechu nějakou pozitivní zkušenost ohledně soužití s tímto etnikem? O těch negativních mi, prosím, nepište..
