Byl jsem mladistvým, filosofujícím intelektuálem.

Ale končím s tím, nechávám toho. Už mě to nějak neba, nebo co.. Chtěl bych být teď pro změnu raději dospělým, přemýšlivým realistou. To by mě snad mohlo bavit mnohem víc..

Ale z nebe to samo nespadne - to je jasný. Musí se na tom trochu zapracovat. Postupuji, myslím (myslím!) systematicky. Nejprve jsem se fikaně vypořádal s tou nejjednodušší záležitostí, totiž se slovíčkem 'mladistvý'. A šlo to fakt docela snadno, byla to skoro hračka a poradil jsem si s tím naprosto sám. Prostě jsem se jednoho krásného dne probudil a už jsem jím nebyl. Když se zkrátka pro něco nadchnete, dokážete to..

Intelektuál byl již značně tvrdším oříškem, to bych sám nejspíš nedal, k tomu jsem už potřeboval pomocníky. Naštěstí byli velmi zdatní. Stačilo zaposlouchat se pozorně do jejich květnaté mluvy prosycené slovními přemety, ponořit se s nimi občas do onoho uměle vykonstruovaného světa sama pro sebe, plného absurdních konstrukcí, chatrných předpokladů, nelogických závěrů, atd. a bylo jen otázkou času, kdy se odtamtud člověk jednou vynoří vyléčen ze svých intošských sklonů.. Pánové Buriane, Rejžku a vám podobní..diky! A musím mezi vás bohužel zařadit i pana Bělohradského, jakkoliv se tento zpočátku jevil celkem nadějně. Ovšem ta léta strávená mezi váma ostatníma přeintelektualizovanýma intelektuálama mu nejspíš dala pěkně zabrat, dnes už je prostě jedním z vás a kdykoliv ho slyším zaníceně promlouvat 'k tématu', otevírá se mi kudla v kapse. No, škoda ho..

Pokud snad nějakým typem intelektuálství stále ještě trochu trpím, rozhodně se nejedná o žádnou těžší formu. Důkazem mi budiž skutečnost, že se mi zamlouvají filmy jako 'Muž na Měsíci', 'Forrest Gump', ale třeba i 'Santa je úchyl', které by každý kovaný intoš s chutí ztrhal, přičemž by vám uvedl sto a jeden argument, proč tento brak nebrat a proč se raději dívat sedm hodin (tuším) na Warholova 'Spícího muže'. (Nebo snad 'Spáče'? No tak vidíte..jsem z toho venku.) Na poli literárním bych se rád přiznal k faktu, že si raději přečtu Irvingovu 'Modlitbu za Owena Meanyho', jakkoliv vám (jim) jistě páchne těžkou komercí, než bych se pachtil s nějakým 'Ulysses' (nejvíc se to 'počítá' v originále..že?), prolouskával se tím dlouhé týdny a na konci bych chápal snad jedině to, že to nechápu. Není na to život příliš krátký? Když si ještě navíc uvědomím, že 'je zakázáno cokoliv brát s sebou do hrobu', radši sáhnu po lehčeji stravitelnějším titulu. Nakonec člověk zdaleka nestihne přečíst všechno, tak co..

Stejně tak se mi zajídá (a pomohla mi vyléčit se z intelektuálních sklonů) neustálá pozornost a ostražitost některých samozvaných ochránců vkusu - a vůbec všeho - z té výše uvedené party. Nic jim neunikne, do všeho ryjou, ke všemu cítí potřebu vyjádřit se.. Hezky to, myslím, řekl P.Šabach: '..Nechci rozšiřovat řady těch, co si léčí mindráky. ... To je jako když se někdo posmívá fotbalistům, že se blbě vyjadřujou. Běhal jste někdy dvakrát čtyřicet pět minut a pak vás někdo zastavil s mikrofonem: Jak jste dneska hráli? Taky byste odpověděl: My jsme s klukama makali!, nebo: Snažili jsme se hrát na bránu! Co jinýho. Tohle pošklebování lidí, který seděj v teple mě nebaví..' A oni se právě takto 'z tepla' zákeřně a mentorsky pošklebujou. A očividně je to baví, ba co víc - ještě se cítí být ochránci jakýchsi vyšších hodnot, či co.. Vem je čert, chytrolíny.. 

Filosofování mi dá zabrat asi nejvíc. Snad bych ho ani nezavrhoval tak naprosto, vždy jsem trpěl zadumávacími sklony a asi mě to přece jen tak úplně neopustí. Rád bych ho však alespoň výrazným způsobem omezil a zcela se oprostil od filosofování tak příliš odtrženého od reality. To myslím není zdravé. K čemu je např. dobré neustálé rozumování o smyslu života? Život stejně žádný smysl nemá, to je přece jasný, tak co.. 'Filosofování' Hrabalovo, Haškovo, Vančurovo, Vaculíkovo - ano, to brát.  Tam jde o živé záležitosti, z jejich textů se nesypou drtiny, nepoučují, nementorují, čerpají z reálného, nevybájeného světa. A právě za trochu té reality bych se přimlouval.. Protože dnes už spíše uvítám, poradí-li mi někdo, čím a jak natřít plot, než bude-li se mnou chtít debatovat o 'nezdolné vytrvalosti vědomí', což ještě k tomu, jak píše W.Allen, 'může být pěkná makačka'..

'Mravnost filosofů, kteří vám nikdy neřeknou: teď, toto a takto je šlechetně planá.'(Vaculík) Tak tak.. A myslím, že šlechetně planý je celý ten intelektuální humbuk. (O těch mladistvých mi ani nemluvte..jsou tak nechutně neopotřebovaní a čerství..!) Děkuji, všechno to už mám za sebou a dnes jsem dospělým nemravným realistou, co si pouze OBČAS dopřeje ten luxus a oddá se planě svému zadumání. Docela mě to zatím baví a jen doufám, že mi to vydrží - protože čím jiným už potom být..? Moc toho nezbývá...