Ještě jeden pohled na prázdné ulice měst

Možná si pomalu zvykáme na tu zcela jedinečnou a neobvyklou situaci mnoha měst, která již pár týdnů zejí prázdnotou. Nedokázal jsem pochopit při pohledu na Prahu, New York, Jeruzalém, jak se to vylidnění mohlo stát během hodin.

Máme naději, že se život navrací na ulice měst a taky se těšíme, až budeme více měně opět žít. Budeme sice bojovat s navršenými problémy a pozvolna zapomeneme na prožitý strach, úzkost a zkušenosti, které žádná generace před námi neprožívala v tak rozsáhlém a globálním měřítku. Dnes v noci jsem sdílel video z Jeruzaléma. Když hledím na zcela prázdné město, tak mi přichází na mysl biblický text, který jsem nedávno četl a zíral jsem. Nikdy jsem ho před tím takto nevnímal:
…..“zpustošené jsou jejich rohové věže, zničil jsem jejich ulice, nikdo jimi neprochází, pustá jsou jejich města, bez lidí, bez obyvatel“ (Sof. 3, 6)
"Proč zahynula země a byla vypálena jako pustina, kterou nikdo neprochází?" (Jer. 9)
Je důležité si uvědomit kontext, ve kterém se toto odehrálo. V 6. století, před Kristem, když Židé byli vyhnáni ze své země. Jeruzalém byl spálen, domy zůstaly prázdné a zbořené, po jeho ulicích nikdo nechodil. Nikdy jsem si to nedokázal představit, jak lidnaté "svaté" město mohlo zůstat zcela bez lidí. Jeruzalém nyní není vypálen, ale nikdo nechodí po ulicích. To je jedinečná a unikátní situace, která se odvíjí před naším zrakem.
Stále více slyšíme mnohé konspirační teorie a zdůvodnění, proč nastala tato celosvětová krize a co bude dál? Ani křesťané, kteří studují Písmo nemají jednoznačné zdůvodnění. Byl to pro mnohé šok, když nám zavřeli kostely a jako poslední je otevřou. Všichni věřící křesťané i členové jiných náboženství po celém světě to přijali téměř mlčky. Nikdy se nám ani nezdálo, že se to může v naší zemi stát.  Zdá se, že i během rozličných válek ve světě nebyla nikdy zcela nepřístupná místa kultu, uctívání Pána Boha v celosvětovém měřítku. A jen tak mimochodem, jsem si vzpomněl, jak neskutečně velké oblasti byly vypáleny a zničeny (Austrálie 2019/ 20). Stalo se to jen tak, samosebou a náhodou? 
Až se to utiší a budeme znova cestovat po plných metropolích světa, zůstane nám ještě ta otázka v srdci, jako tehdy prorokům v Jeruzalémě: „Proč Bůh v dějinách dopouštěl, aby po ulicích nechodili žádní lidé? Proč se to stalo nyní nám, proč je „ochrnutá“ celá země? Proč zavládl strach a hrůza mezi národy?" 
Snažím se nevěřit katastrofickým scénářům. Ale si uvědomuji, jak o "apokalyptických" vizích je psáno v Písmu velmi často, zvláště pak v souvislostí s druhým příchodem Ježíše Krista a s naším osobním vztahem k němu. Zároveň se dočítáme o Boží lásce, péči a ochraně lidstva i života na zemi.

Pokouším se naslouchat Božímu slovu a stejnými otázkami se zabývat: "Byl to Bůh? Byl v tom určitý záměr, nebo pouhá náhoda, nebo zlý úmysl šílených osob? K čemu nás tyto události vybízejí, čemu se můžeme naučit a čeho se případně vyvarovat?"

Pokud zcela zapomeneme na ty unikátní současné zkušenosti a nepoučíme se z nich, tak se klidně může stát, že se nám vrátí v jiné podobě, třeba s větší intenzitou. Dějiny světa i církve jsou studnou nevyčerpatelnou příkladů zapomnění, a opakování stejných chyb lidského jednání.
Myslím, že upřímné hledání odpovědi na tak zásadní otázky, uschopňuje nás křesťany neztrácet naději do budoucna. Zároveň přináší pokoj do srdce a vzájemnou lásku k bližním. Ujišťuje nás, že život prožíván v kontextu Písma, pod „úhlem věčnosti“ a pod inspirací Ježíše Krista, má smysl a cíl. Osvobozuje nás od sobectví, pýchy, sebestředností, sebe-uctívání a zaměřuje směrem k potřebným, nemohoucím, putujícím, hladovým a hledajícím. Pozvedává naše nitro k vděčnosti a oslavě našeho Stvořitele.