Gaussova křivka tolerance k věku

aneb "Kolik je ti v duchu?"

Začíná to na dětském pískovišti - s tím malým capartem, který po Vás pokukuje číhajíc, zdali mu pokynete, nechcete nic mít, zatímco ten zajímavý o rok starší člověk o kyblík dál si pro změnu nechce zadat s Vámi, neb pro něj jste malý nezajímavý fakan vy.

A pan nastane normální akční plný život a pokud nemáte smůlu a strach dělat životní kroky a potřebné změny, potkáte v něm spoustu zajímavých lidí a věk neřešíte.

Přijde to poznenáhlu a pokradmu, s řídnoucími vlasy, ztrátou elasticity kůže a ohebnosti kloubů a najednou jste zase zpátky na tom pískovišti; naděje laškovně pomrkávajícího starého pána s pleší a s nezdravým dechem Vám přijdou spíše smutné a ten pěkný fousáč s culíkem, který právě prošel kolem, se ani neotočil, neb pro něj jste nezajímavá stará bréca pro změnu zase Vy.

Haj hou.